Milostný život (Jo!) Hanky z Arku
Milostný život (Jo!) Hanky z Arku
Hana Marvanová a všichni její muži
Antonín Zichpil, Jaroslav Novotný
Článek z (červnového) čísla magazínu Hustler
převzato z www.virtually.cz/2402/marvanova.html
Víme o ní leccos, zejména to, čeho si vnímavý pozorovatel povšimne už při letmém kontaktu s ní: tato bojovná žena plná vznešených ideálů není žádný velký řečník ani myslitel. Její osobní život však halí tajemství, na politika až nezvykle přísně střežené. Řeč je o předsedkyni Unie svobody-Demokratické unie Haně Marvanové, jediné ženě v pozici domácího stranického lídra. Až dosud se jí před veřejností dařilo tutlat slušnou řádku veřejně známých, méně známých i zcela neznámých mužů, kteří se vystřídali v její posteli.
Marvanová se ve vysoké politice pohybuje dvanáct let. V případě většiny jejích kolegů stačila i mnohem kratší doba na to, aby se veřejnost seznámila s mnoha detaily jejich soukromého života. Václav Fischer neutajil svou homosexuální orientaci, Karel Březina a Jaroslav Bašta levobočky, Stanislav Gross první zkrachovalé manželství a pozornosti médií neunikly ani poslanecké románky Marka Bendy s Evou Dundáčkovou či Richarda Mandelíka s Annou Röschovou.
Johanka z Arku, jak Marvanovou mnozí nazývají, je ale výjimkou. Už dlouho se sice v politických kuloárech o jejím soukromí ledacos šušká, ona sama ale o sobě neprozradila téměř nic. Informace o svých osobních partnerech si střeží přímo žárlivě. „Nechci o tom mluvit,“ reaguje už léta na jakoukoli otázku, která míří za dveře jejího bytu či přímo do její ložnice. Konkrétnější otázky odbývá přímo podrážděně: „Co je tohle za otázky? Můj přítel je moje soukromá věc!“ Jediné, čím se netají (a nejspíš by to ani nešlo), je prostý fakt, že se nikdy neprovdala a má dva syny. Na devětatřicetiletou ženu je to žalostně krátký soukromý životopis.
Na Marvanové si vylámal zuby i jindy tolik informovaný bulvární tisk, protože jako hrob mlčí i těch pár kolegů a přátel, kteří do jejího soukromí alespoň trochu vidí. Jediným úlovkem bulváru bylo loňské zjištění, že otcem druhého syna Marvanové, jedenáctiletého Tomáše, je bývalý disident Petr Cibulka, který proslul zejména zveřejněním seznamu agentů StB. O tom, kdo je otcem jejího prvního dítěte a kdo všechno se hřál na těle známé političky za minulých dvanáct let, neproniklo na veřejnost ani slovo. Přitom často zdaleka nejde o postavy neznámé či nezajímavé a ani jejich soužití s Marvanovou nebylo vůbec tuctové či fádní.
Vír disidentských vášní
Kdo byl prvním vážnějším partnerem Marvanové, na něhož jí zbyla vzpomínka v podobě dnes sedmnáctiletého syna Lukáše, bylo až dosud záhadou. Už samotný fakt, že politička otcovství vždy úzkostlivě tajila, sváděl k nejrůznějším spekulacím. V době Lukášova početí se totiž Marvanová už velmi dobře znala s hlavou disentu Václavem Havlem, vydavatelem samizdatového časopisu Vokno Františkem Stárkem (zvaným „Čuňas“) a dalšími známými postavami undergroundu. Z toho se neoficiálně vyvozovalo, že jméno Lukášova otce může být potenciálně výbušné.
Skutečnost je však jiná. „Pachatelem“ byl mladý, oproti ní jen o něco starší plavovlasý muž z Prahy, tichý a nevýrazný, údajně závislý na drogách. S prostředím disentu neměl nic společného, byl ale velikým nadšencem do astrologie (od něj Marvanová tuto zálibu získala). Příjmením byl Lukáš a toto – křestní - jméno dala Marvanová i svému synovi. Jejich soužití nebylo vůbec snadné, což dokládá i fakt, že partner ještě v průběhu vztahu spáchal sebevraždu. Politička se po letech podřekla, že v prvním partnerovi v nejtěžší době, kdy byla ve vězení a syna vychovávala její matka, velkou oporu nenašla. „To štěstí jsem neměla a kvůli tomu byly problémy,“ prohlásila.
Sebevražda přítele Marvanovou hluboce otřásla. I z toho důvodu, že stejným způsobem ztratila v dětství otce a vyrůstala jen s matkou. V dalším období pak udržovala úzký, byť výhradně přátelský vztah s disidentem Tomášem Dvořákem. Další partnerský vztah navázala až v únoru 1990. Tehdy poznala o deset let staršího Petra Cibulku, známého komunistobijce a nyní předsedu konkurenční strany Pravý blok. Nějakou dobu spolu žili v Brně, rozpadu jejich svazku však nezabránilo ani její druhé těhotenství. Dnes mezi bývalými milenci panuje dokonce velmi chladný vztah. Cibulka sice na syna vždy řádně platil alimenty, vůbec se s ním ale nestýká. Na Marvanovou vzpomíná s tím, že ho k rozchodu vedly politické důvody: „Chtěla jako ostatní z Občanského fóra udělat tlustou čáru za minulostí. Kdybych s ní zůstal, bylo by to to samé, jako kdybych sdílel domácnost s generálem StB.“ Ani Marvanová se ke vztahu nechce vracet. „Jeho velkou zásluhou je zveřejnění seznamu agentů StB. Nechci ale komentovat jeho osobu, protože se objevily jeho útoky vůči mně.“
S černou ovcí ODS
Kolik mužů prošlo životem a postelí Johanky z Arku po rozchodu s Cibulkou, nevědí přesně ani její nejbližší kolegové. Jediným dlouhodobějším svazkem, o němž vědělo alespoň pár lidí v jejím okolí, byl několikaletý poměr s poslancem a pozdějším místopředsedou ODS Liborem Novákem mladším. Tím, jehož v roce 1997 neslavně proslavil skandál s financováním Klausovy strany; Novák byl kvůli aféře vláčen po soudech, Marvanovou podnítila k odchodu z ODS a strmé kariéře v odpadlické Unii svobody.
Vztah Marvanové s Novákem začal v roce 1992. Ve sněmovně seděli hned vedle sebe, jako právníci spolu zasedali v ústavněprávním výboru a společně sepisovali návrhy zákonů, v ODS spolu seděli i ve výkonné radě. V jednu chvíli se z milenců dokonce stali konkurenti – tehdy, když poslanecký klub ODS navrhoval do čela ústavněprávního výboru Marvanovou, zatímco předseda Klaus Nováka. Vyhrál Novák a Marvanová se stala místopředsedkyní. O tom, že oba politiky pojí mnohem užší pouto než jen stranická příslušnost, vědělo tehdy jen pár zasvěcených. Důvod byl zřejmý: Novák byl ženatý a jeho manželka žila v Kopřivnici. Tímto se však Marvanová nijak zvlášť netrápila: dokonce se před jedním zasvěcencem chlubila historkou o tom, jak ji Novák při jedné oficiální akci s nic netušící manželkou představil.
Vztah političky s tichým a uhlazeným právníkem skončil ještě dřív, než se v posarajevské krizi ODS rozešli i politicky. Konec vztahu byl podle všeho klidný. Svědčí o tom už samotný fakt, že se Marvanová ještě dlouho bila jako lvice za svého exmilence, jemuž za daňový únik hrozil kriminál. Samozřejmě k malé radosti svých nových kolegů z Unie svobody, pro niž byla během jejího startu každá nesnáz ODS vítanou zbraní. „Libor Novák by se neměl stát obětním beránkem. Nemyslím si, že je hlavní viník. Je mi ho docela líto,“ bránila ho. Když na něj byla uvalena vazba, interpelovala v této věci dokonce ministry vnitra a spravedlnosti. „Často se stává, že někdo jde do vazby a nakonec se zjistí, že k tomu neexistovaly důvody,“ prala se za jeho propuštění. Novák nakonec opravdu trestu unikl.
Novinářský sex
Kdo v bytě Marvanové po Liboru Novákovi bezprostředně zdědil pyžamo a trepky, se Hustleru nepodařilo vypátrat. Jisté je jen to, že po éře disidentské a éře parlamentní někdy na přelomu století nastala v jejím životě éra milenců z řad novinářů. A vedle změny v profesi jejích osobních partnerů tu jde i o změnu vizuální: po ulízaném Novákovi nyní Marvanové opět imponují muži méně konformní, muži nejen ostrého pera, nýbrž i delších vlasů.
Prvním z nich byl moderátor a komentátor českého vysílání Svobodné Evropy, o pět let mladší Radko Kubičko. Coby expert na domácí politiku přicházel s Marvanovou do pracovního styku už řadu let. Zhruba roční poměr s ním Marvanové ukázal, jak ošidnou záležitostí je intimní vztah politika s novinářem. O tom, že zavání střetem zájmů, by měl nejlépe vědět právě Kubičko, který zastává i místopředsednickou funkci v Syndikátu novinářů, stavovské organizace dbající na etiku novinářské práce. Zvraty v mileneckých vztazích se však mohou také přímo odrazit na způsobu, jakým novinář o politikovi referuje.
Ještě v první polovině roku 2001 pronášel Kubičko do éteru soudy o tom, jak „její osoba dává naději na změnu stylu“ a kterak „zásadová politička nevymění program za mocenské výhody a je určitě také sympatická veřejnosti“. Pak ale přišel rozchod od stolu i od lože, pouhý týden před červnovým sjezdem Unie svobody v Liberci, na němž Marvanová vyhrála souboj o předsednické křeslo. Od té chvíle dostává Marvanová i její politické uskupení z pera exmilence co proto. „Marvanová zatím zůstává daleko za očekáváními, která její zvolení provázela. Ukazuje se, že pro vytvoření osobnosti nestačí, když se ujme nějaké funkce,“ zpražil Kubičko svou včerejší lásku na vlnách Svobodné Evropy loni v listopadu.
Kubičkovi nechyběl důvod mít na Marvanovou zlost. Po ročním soužití se novinář rozhodl osvojit si jejího mladšího syna. Jen pár dní poté, co tak učinil, dostal od ní kopačky. Kdyby se dnes Marvanové něco přihodilo, povinnost postarat se o jejího syna má on.
Velký postelový tandem
Jenomže Marvanová jako by se z téhle zkušenosti nepoučila a jednoho vlasatého novináře v její posteli vystřídal další: Jaroslav Spurný, šestačtyřicetiletý zástupce šéfredaktora prohradně orientovaného politického týdeníku Respekt. Na rozdíl od svobodného Kubička ženáč a otec dvou dcer, exchartista, bývalý myč oken i brusič parket. Znali se asi už dříve, avšak zahleděli se do sebe až v době, kdy Marvanová urputně sháněla kompromitující materiály na svého čtyřkoaličního kolegu, lidovce Miroslava Kalouska, jehož předtím bez důkazů obvinila z korupce. Důkazy proti němu jí měl sehnat právě investigativní novinář Spurný, zabývající se už dlouho kauzami podivných zakázek na ministerstvu obrany, kde Kalousek působil jako náměstek ministra.
I v případě Spurného je vliv intimního vztahu s přední političkou na jeho žurnalistickou dráhu patrný. Až do roku 2001 nenapsal o Marvanové jediný článek. Jakmile se stala jeho milenkou, představil ji v Respektu jednou jako předsedkyni strany, která dbá na řádnou docházku svých poslanců, tu coby právní zástupkyni podvedených klientů bývalého H-systému, jindy jako jedinou političku, která projevila zájem o demonstraci za práva utiskovaných Čečenců. V květnu 2001, tedy zhruba v době, kdy v loži Marvanové definitivně vystřídal kolegu Kubička, Spurný se svou přítelkyní sepsal dokonce celostránkový rozhovor. O jejích mileneckých kvalitách v něm nicméně nebylo slůvka.
Politička a novinář spolu vytvořili výkonný tandem. V době, kdy Marvanová kritizovala Kalouska, Spurný v Respektu i v televizi chrlil informace o jeho špinavých kouscích. Když Marvanová vynesla kartu vymáhání ruského dluhu, sháněl Spurný kompromitující důkazy o firmě Falkon Capital, pověřené vymáháním tohoto dluhu, přímo v jejím sídle ve švýcarském městečku Neuhausen. Předsedkyně Unie svobody navrhla, aby pomluva přestala být trestným činem; autorem tohoto nápadu neměl být nikdo jiný než její novinářský milenec, nad nímž se kvůli jeho textům nejednou vznášela hrozba stíhání za pomluvu. Jednou se dokonce Marvanová se Spurným sešli jako dva exkluzivní hosté v rozhlasovém diskusním pořadu Radiofórum, kde se očekává, že novinář bude politikovi oponentem. Není snad třeba zdůrazňovat, že žádných polemik se tehdy posluchači nedočkali.
Už druhý novinář v posteli přední političky vzbudil v mediálních kruzích značnou pozornost, a přesto tyto informace nikdy nepronikly na veřejnost. Marvanová dál zuby nehty hájí tezi o nedotknutelnosti svého intimního života, i kdyby se jím dostala do zjevného střetu zájmů. Když se jí deník Mladá fronta Dnes v jednom interview otázal na její vztah k novinářům, pravila bez uzardění: „Není založen na nějakých blízkých osobních vztazích. Nějaké novináře znám, ale je jich málo.“ Na doplňující poznámku redaktora, že se o ní říká, že má naopak k některým novinářům velmi blízko, odpověděla už jen: „No comment.“
I vztah se Spurným je už ale dnes minulostí. Rozešli se letos na jaře poté, co se novinář rozhodl vrátit ke své manželce. Hana Marvanová se krátce před volbami ocitla sama a podle některých spolupracovníků se to podepsalo na její psychice. Před nedávnem se třeba ostře pohádala se svými stranickými kolegy, když se na poslední chvíli rozhodla nejít do televizní diskuse s Václavem Klausem. Jeden z jejích dlouholetých známých přitom tvrdí, že z hlediska citových či rodinných vazeb samota pro Marvanovu problémem není: „Ona chlapy ke svému životu vlastně nikdy moc nepotřebovala. Nikdy jí nevadilo ani to, že její děti neměly otce. Vždycky měla za to, že ho hravě nahradí starostlivá babička.“
Hana Marvanová kontra rodinný program Koalice
Těsně před volbami tak zůstal Haně Marvanové jediný partner: šéf lidovců Cyril Svoboda, s nímž ji pojí pouze registrované koaliční partnerství. Ani tento vztah však zdaleka není bez problémů – a vinu na tom nese i nekonvenční osobní život šéfky unionistů. Velký problém tato zdánlivě soukromá věc političky způsobila při přípravě společného volebního programu Koalice. Že v tomto směru nastanou problémy, tušili lidovci od samého počátku. „Už předem jsme se děsili chvíle, kdy budeme s Unií svobody formulovat kapitolu o rodinné politice. Realita pak ale ještě předčila naše očekávání,“ vzpomíná jeden z politiků KDU-ČSL. Podobně jako lidovci v programu striktně odmítli jakoukoli zmínku o školném, vetovala unie cokoli, co by mohlo ve volbách uvést do prekérní situace osobu její předsedkyně.
Ve všech předchozích kampaních prosazovala lidová strana konzervativní pohled na rodinu. “Nemanželská partnerství a rozhodnutí lidí, kteří se nechtějí právně zavazovat k manželství, je třeba respektovat, ne však stavět na úroveň manželství,“ hlásala ve svém volebním programu ještě v roce 1998. Dokonce i Unie svobody ve svém „předmarvanovském“ období na rodinu nesdílela kdovíjak liberální pohled. Před minulými volbami naopak vytáhla hesla o harmonické a úplné rodině: „V posledních desetiletích byly oslabeny tradiční vazby mezi manželi. Vysoká rozvodovost a následný růst počtu neúplných rodin ztěžují harmonický rozvoj dětí.“ Letošní společný program Koalice s názvem Dáme věci do pořádku se už o neúplných rodinách nezmiňuje. Po těžkých interních střetech o každé slůvko se omezil na nicneříkající konstatování: „Rodina je první a nejdůležitější společenství ve státě a je podmínkou zdravé společnosti. Stabilní a prosperující rodina je zárukou stability a prosperity celé společnosti.“
Nespoutaný Hančin osobní život byla celá Koalice nucena vzít v potaz. Se zbožným přáním v srdci, aby alespoň před veřejností zůstal nadále ukryt pod pokličkou.
6/14/2002