Jdi na obsah Jdi na menu
 


We feel better than Jan Hus

6. 7. 2006
K prasknutí nabitá Betlémská kaple ani nedutá - chvíle hromadného mlčení po skončení slavnostní bohoslužby k výročí upálení Mistra Jana Husa. Napětí, dusné ticho. "Sestry a bratři, slovo má premiér Jiří Paroubek," zaburácí náhle hlas konferenciéra a příležitostného duchovního. Poslední otěr čela bavlněným kapesníkem s monogramem J.P. Poslední jízda dentální nití, poslední úsměv a vycenění bělostně bílých zubů do kapesního zrcátka. Dámy a pánové, velký muž přichází s neodvratitelným poselstvím sociální spravedlnosti! "Kdo to je?" táže se malý chlapeček v první řadě. "To je pan premiér, Pavlíku, stará se o to, abychom se měli dobře," šeptá děcku do ucha dědeček v sokolském kroji. "Pst, pst," ozve se za nimi. "Chceme slyšet, co pan předseda vlády říká!" Paroubek rozevře černé koženkové desky a zatíží oltář svými dlaněmi. Přejede si jazykem rty a čte: "Hus přišel - podobně jako já - s ideou svobody, práva na individuální přesvědčení či primátem rozumového poznání. Hus byl - stejně jako jsem já - člověkem sebekázně, víry a nezávislého myšlení, osobní integrity a statečnosti. Jan Hus byl - ostatně jako já, přátelé - hlasatelem nejen metafyzické, ale i sociální rovnosti. Měl totiž - zcela ve shodě se mnou, drazí přítomní - poslání od nejvyšší bytosti." Pavlíkovi září oči štěstím a ani nedýchá. Ať žije budoucnost této země!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ámen

(Once-upon-the-East, 11. 7. 2006 0:47)

škoda, že husiti nemají svaté. Pablbek by se na to hodil.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA