ŠIBALOVÉ aneb REVUE PRO POTRESTANÉ VOLIČE .........

„Jednota občanských demokratů, lidovců a zelených 
prolomena!
Koaliční domeček z karet zbořen! 
Stovkové modro-zeleno-černé 
bratrstvo nemá ani obávanou stovku!“ 
hlásají palcové titulky sociálnědemokratického věstníku Trend. 
Jeho kolportér a současně šéfredaktor v jedné osobě tančí 
kozáčka mezi lavicemi sociálnědemokratických zákonodárců a 
veselými žďuchanci do zad či štípanci do tučných podkrčních 
laloků svých soukmenovců si vychutnává triumfální pocit 
vítězství.
„Tady máš, Zdendo, vezmi po jednom čísle pro celou vaši brázdu,“ 
otočí se usměvavý žurnalista na místopředsedu ČSSD Zdeňka 
Škromacha.
„Tož, dej mi pusu, ty debile,“ zazubí se bývalý odborář a oběma 
rukama stiskne publicistovu bezvlasou hlavu.
„Co to máš za plátek, jsou v tom nějaké křížovky nebo sudoku? 
Nech to tady, bude dlouhá chvíle,“ prohodí ke kolportérovi 
a donutí jej, aby na stole zanechal všechny výtisky, 
kterými ho Společnost Willyho Brandta a Bruna Kreiského 
do sněmovny vybavila.
 
Zkoprnělý šéfredaktor Trendu se vypotácí z jednacího sálu 
a ve sněmovní restauraci si objednává malou vodku. Platí 
padesátihaléřovou mincí a číšník se omlouvá, že mu nemůže vrátit
zpět. Vedle sedí na tenké barové židli neúspěšná kandidátka na 
post předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová. Sází do hlavy jednu
kávu s malým rumem za druhou a usedavě pláče. Kolem ramen ji 
svorně objímá celé vedení ODS.
„Já myslím, že to byli Bursík a Kateřina Jacques. Ploc naopak 
hlasoval pro nás,“ spekuluje Petr Nečas. Jeho slova však 
přehluší skupinka sociálních demokratů, která za hurónského 
řevu přibíhá k baru s předsedou Jiřím Paroubkem na ramenou.
„No tak, chlapci, ať mě nepolámete. Cesta k prosperitě je daleká,
nerad bych se na ni vydal, jak se tak říká, se zlomenou nohou 
nebo rukou. To by bylo bezpříkladné v první řadě pro naši zemi,“
směje se socanský lídr a přelézá z hroutících se zad Zdeňka 
Jičínského na sice svěšená, ale přece jen vypracovanější ramena 
Lubomíra Zaorálka.
„To je jako z trabanta do mercedesu,“ pochvaluje si Paroubek 
nového nosiče. 
„Kdo je další na řadě? Mládka nechci, ten moc funí a já pak 
neslyším vlastního slova,“ odbude dosluhujícího správce lesů, 
vod a strání, který se zjevnou lítostí zamíří k pultu 
s chlebíčky.
„Padesát vajíčkových - jako obvykle. Platí to Starec, tady je 
jeho vizitka,“ prohodí naštvaně k prodavačce, která uznale 
pokyvuje hlavou.
„Hned vám to naložím, sníte si to tady?“
„Jo, ale nádobí nešpiňte. Stačí, když mi to dáte do ruky.“