Jdi na obsah Jdi na menu
 


Demise nedemise, jede se dál

30. 6. 2006

Toho dne si Václav Klaus dává obzvláště záležet na tom, aby vypadal co nejvíce státnicky. Mluvčí Hájek mu - ostatně jako před každým důležitým vystoupením na veřejnosti - přivázuje na stehna i lýtka speciálně upravené latě, které mají ještě více zpevnit jeho chůzi. "Utáhni to pořádně, Péťo, dneska chci cítit bolest," utrousí Klaus ke svému mouřenínovi. "Je to jako ve sportu, když tě něco bolí, uhraješ více míčků," pousměje se a na důkaz, že svá slova myslí vážně, několikrát krátce práskne bičem. Hájek se ještě více přihrbí a tiše zaúpí.  Když ale zjistí, že rány bičem tentokrát nejsou určeny jemu, otře si s úlevou zpocené čelo a pokračuje v obvazování prezidentových vypracovaných stehen. 

Jiří Paroubek je dnes trochu mimo. Polil si sako kávou, pak si ještě na WC přišlápl kšandy. Sedí mezi krabicemi ve své pracovně a zuřivě ladí přenosnou televizi. Jeho nohsledové nakládají do služební limuzíny obrazy a nejrůznější cetky, kterými ho během nedlouhého funkčního období obdarovaly zahraniční delegace.

Prezident následovaný Hájkem se pomalým a velmi toporným krokem blíží k slavnostně nazdobenému kecpultíku. Hrají fanfáry a slavnostě odění hradní promítači krášlí jinak nudné hradní stěny výjevy z prezidentova života.  Někteří z přítomných novinářů klesají úžasem na kolena nebo se vrhají ke Klausovým polobotkám a zuřivě je líbají. Prezident je štítivě odkopává a obrací se k Hájkovi s dotazem, kde zanechal bič. O chvíli později ho však již vysvobozuje hudba hradní stráže, která zfanatizované žurnalisty paralyzuje dobře mířeným zatroubením.

Paroubek již naladil přímý přenos z Hradu a nervózně si přejíždí tvář. "No tak já nevím, jestli se něco dozvíme. Podívejte, já skutečně nemám zapotřebí nějak cíleně tady sedět, to je věc každého jednotlivce. Já myslím, že pan prezident si jako čestný předseda ODS může říkat, co uzná za vhodné, ale nepochybně sociální demokracie to bude reflektovat jako vyjádření čestného předsedy ODS, takže o tom to je. Včera bylo včera a dnes je dnes," říká směrem k týmu poradců. "Já opakuji neustále, já mám zájem o stabilní vládu, o prosperitu a já jsem ochoten se o tom s panem prezidentem pobavit." Pak se ale obrací zpátky k obrazovce a jeho obličej se pozvolna protahuje a rudne.

"...to jako prezident republiky nemohu připustit. Zájmy státu a stabilita ústavních institucí nemohou být obětovány krátkodobému politickému taktizování. Proto tímto oznamuji, že jsem rozhodnut takovouto demisi za dané situace nepřijmout," konstatuje Klaus.

"Dobytku!" hřímá vzápětí celá Strakovka. 

 

   

 

   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA