Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zeď

27. 6. 2006

Jeden si vesele skládá vládu, jejíž životnost se limitně blíží délce života jepice, druhý si neodpustí poznámku o pokleslé žurnalistice, když ze světové pavučiny „pracně“ vyloví text koaliční smlouvy. Paroubkovy soudy o konceptu koaličního vládnutí stejně jako hádky obou politických táborů o figurky ve sněmovně, tedy posty předsedy a místopředsedů, jsou ovšem podružné. Jejich smyslem je odpoutat pozornost od konečného stavu, který se nezadržitelně přibližuje a který zjitřená mysl hlavních politických rivalů velí oddalovat co možná nejvíce. A co stojí na konci; musí stát, nechtějí-li oba hlavní hráči riskovat ztrátu rekordní sklizně politických bodů? Dohoda, podání ruky, ať už v podobě tolerance pro vládu koaliční, menšinovou; Topolánkovu, Bémovu… Nebo snad tolik zavrhovaný německý model? Čert ví!

Oba znepřátelené tábory odděluje neviditelná zeď. Je to ale zeď pracně budovaná, naoko vyztužovaná. Za čas se promění v hromádku - stejně jako hlasovací lístky vysypané po uzavření volebních místností na stoly sčítacích komisařů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář