Jdi na obsah Jdi na menu
 


----------------------------------------------------------------
Titulek:               PONĚKUD ROZPAČITÉ VOLBY
Datum vydání:          8.6.2006
Zdroj:                 Reflex
Rubrika:               Reportáž
Autor:                 BOHUMIL PEČINKA
Strana:                6
ID:                    RE2006060807082032

PONĚKUD ROZPAČITÉ VOLBY 
České parlamentní volby skončily, vítěz měl převzít klíče od vládní Strakovy akademie a poražený se stáhnout do opozice. Po zveřejnění výsledků ale nastalo trapné mlčení, jako by z hlasování vyšli jen poražení.

Je krátce po 19. hodině. Volební štáb ODS připravil na dvoře pražského Slovanského domu velké oslavy, které se konaly i nekonaly. Začaly už krátce odpoledne, když Česká televize přinesla odhady firmy SC&C. Občanské demokratické straně přisoudily rovných 38 procent, sociální demokracii o osm procentních bodů méně.
Když o hodinu a půl později volám některým lidem z ODS, jsou v jejich mobilech slyšet výkřiky a živá hudba. Za špatný vtip považují upozornění, že podle dosud sečtených okrsků, které pravidelně na Internetu zveřejňoval Český statistický úřad, naopak o jedno procento vede ČSSD. Obrazovky několika počítačů pak oblehly skupinky divoce diskutujících lidí, které se od nich až do noci nehnuly. O tři hodiny později bylo zase všechno jinak. ODS měla 35 procent, což bylo o tři procentní body více než druhá ČSSD. Všechny už ale zajímal jen celkový přepočet hlasů na mandáty. Levicová koalice ČSSD a KSČM měla dlouhé hodiny o jeden mandát víc než zbylé tři strany (ODS, lidovci, zelení). Součet 99 ku 100 se vznášel všude kolem stejně jako pronikavá vůně jídel z nedaleké restaurace Kogo. Vystřízlivělí analytici ODS lovili volební výsledky v posledních okrscích a mezi skupinkami diskutujících kroužil profesor Miroslav Ševčík se zaručenou zprávou, že o posledním mandátu rozhodnou hlasy z ambasády v Kuvajtu. Druhý volební den dostával absurdní nádech.

VYLIDNĚNÝ DŮM

Jestli v sobotu v podvečer vládly v táboře ODS opile rozpačité nálady, neměly pocity v nedalekém Lidovém domě daleko k poraženecké depresi. Český premiér si neúspěch ani v nejmenším nepřipouštěl a nakazil tím všechny okolo. Nikdo najednou neví, jak z toho ven. Všeobecné rozladění našlo první ventil ve chvíli, kdy Jiří Paroubek přestal jíst, bojovně zapíchl lžičku do zmrzliny a na nedaleko stojící chumel novinářů zařval, že se k němu chovali jako hovada. Celkovou politickou situaci vyhrotil o něco později. Jako jihoamerický vládce, obklopený hloučkem nejvěrnějších a manželkou po boku, přečetl do kamer bojovný projev, který nejspíš vejde do politických dějin. Odmítl v něm uznat výsledky voleb, o svých konkurentech se vyslovil jako o pučistech, tradičně udal jména několika nebezpečných novinářů a v závěru dodal: „Pane Klausi a Topolánku, levice má většinu.“ I díky hlasům z Kuvajtu to už v tom okamžiku nebyla pravda.
Několik desítek skalních příznivců v „Liďáku“ výzva ke „studené občanské válce“ najednou jakoby polila živou vodou. Sál se naplnil sprostými nadávkami na prezidenta, přerušovanými výkřiky typu: „Jdeme na Hrad!“ Jiní nadávali médiím a redaktor Novy musel kvůli strkanicím chodit s ochrankou. „Studená válka“ ale postupně přešla v kocovinu a Lidový dům se během další hodiny vylidnil.

2,5 KU 1,5

Oblíbeným novinářským rčením je, že lidé se nezajímají o politiku. Rozhodně to neplatilo během televizních duelů mezi politiky hlavních stran, které volbám bezprostředně předcházely. První z debat na Primě mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem sledovalo 612 tisíc lidí, což bylo třicet procent všech, kteří měli v nedělní odpoledne zapnutou televizi. V klasicky komponované Nedělní partii se projevily všechny televizní přednosti českého premiéra, jemuž vyhovuje být se soupeřem zavřený za jedním stolem ve studiu, diktovat si tempo i témata, tu soupeře napadnout, onde zesměšnit. Až do samého závěru na to Topolánek nedokázal najít účinnou protizbraň a prohrál.
Následná debata organizovaná Českou televizí proběhla v improvizovaných prostorách Kongresového centra a došlo k něčemu, co z miliónu sto tisíc diváků zřejmě nikdo nečekal - pět dní před volbami vstal Mirek Topolánek z mrtvých. Jedním z mnoha důvodů byla dramaturgie. Ukázalo se, jak moc mu vyhovuje, když je přesná režie a každý z diskutujících se musí řídit limity pro odpověď. Zřetelně na něm bylo vidět, jak čerpá energii z každého potlesku své části publika. Premiér se sice snažil uplatnit kombinaci pohrdání a úsměšků na jeho adresu, ale Topolánek to neutralizoval slovy do kamer: „Tak jak se pan Paroubek urážlivě chová ke mně, bude se chovat i k vám.“ V závěru premiér řekl větu, která se stane symbolem polarizované atmosféry těchto voleb: „Jde o to, kdo bude premiérem. Já nebo pan Topolánek. Vyberte si.“ Šéf opozice tentokrát srovnal na 1:1.
Snad si myslel, že v pořadu Václava Moravce šlo o náhodu, snad sám přecenil své síly. Faktem je, že na třetí televizní souboj na Primu přišel premiér bezstarostný, nepřipravený a opět těsně prohrál. Chyby se dopustil hned v úvodu, kdy si mohl přivést další dva politiky, ale sebevědomě řekl, že si vystačí sám. Vedle předsedy ODS proti němu zasedla poslankyně Miroslava Němcová a vycházející hvězda Petr Gandalovič. Premiér v tu chvíli vypadal jako kůl v plotě. O důvod víc, když si do publika nevzal spřátelené odborníky, kteří by svými otázkami pomohli nalézt slabé místo Topolánkova týmu. Toho naopak skvěle využil jeho soupeř. Moderátorka Jílková zvolila přerývaný rytmus otázek a odpovědí, což opět víc vyhovovalo Mirku Topolánkovi, který nemusel být přímo konfrontován s premiérovými útoky. Trefou do černého byla emotivní vystoupení místopředsedkyně Němcové, vůči níž se premiér jako ženě nemohl opovržlivě vymezit, nebo otázky několika expertů z ODS. Paroubek měl namísto toho v zádech pouze bouřící příznivce z Mostecka, které musela moderátorka neustále napomínat. Neskutečných 1,3 miliónu diváků mohlo vidět další premiérův neúspěch. Rozhodující duel měl ale vypuknout pár hodin před volbami na TV Nova. JAKO V USA

„Převzali jsme americký model debaty z duelu Bush-Kerry,“ řekl zhruba dvě hodiny před čtvrtečním soubojem šéf zpravodajství Novy Martin Ondráček. „Nechali jsme si poslat třiadvacetistránkový manuál, kde se oba kandidáti zavazují k respektování určitých pravidel diskuse, zkrátili jsme to na osm stran a nechali pod toto memorandum podepsat obě strany,“ naznačuje, co nás za chvíli bude čekat. Na dotaz, proč je pořad vysílán až pět minut po desáté večer, odpovídá, že nečekají velkou sledovanost. „Co by byl úspěch? Osm set tisíc diváků,“ dodává.
V sídle Novy na pražském Barrandově se na „zásadní debatu“ připravoval i moderátor Martin Veselovský. Pochvaloval si hlavně memorandum dávající mu v případě nečekaných konfliktů možnost vynutit si disciplínu. Během našeho rozhovoru se několikrát omluvil a v přímém přenosu pozval televizní diváky na sledování pořadu. „Chci tomu dát věcnou tvář, nic jiného mě nezajímá,“ řekl. V tom okamžiku netušil, že se mu podaří přivést na svět ojedinělý pořad napěchovaný fakty.
Překvapení začíná hned po vstupu do sálu, kde má za půl hodiny začít vysílání. Na nátlak vedení ČSSD jsou novináři přesazeni z první řady a jejich místa zaujímají stínoví i skuteční ministři sociální demokracie, snažící se svou přítomností smazat včerejší izolovanost svého předsedy. „Všichni musí vidět, že jdem podpořit Jirku,“ říká jeden z nich. Když na mou židli dosedá David Rath, sunu se vedle sociálně demokratických fanoušků. Jeden z nich mi říká, že je z Chomutova a dneska to rozbalí víc než včera na Primě. Představení začíná.
Nova nakonec přivedla na svět superveřejnoprávní formát: osm témat, osm dvouminutových odpovědí a osm třicetisekundových reakcí bez možnosti větší osobní konfrontace, kterou vtipně a pohotově mírnil moderátor Veselovský. Když se po jedenácté rozcházely oba tábory domů, uznaly, že to byla remíza. V celkovém součtu posledních čtyř debat tak Topolánek podle odhadu autora překvapivě zvítězil 2,5 ku 1,5. Krátce před odjezdem pak místopředsedkyně ČSSD Vaňhová zakřičela směrem k hloučku okolo poslance ODS Bendy: „Vyhrajete akorát v Praze! Jinak nemáte šanci!“ Následně práskla dveřmi auta a odjela. Ráno dostávám na mobil SMS zprávu, že pořad sledovalo neskutečných 1,4 miliónu diváků.

BARTONČÍKGATE

K volbám patří velké aféry jako k současnému českému premiérovi sebevědomí. V roce 1990 jsme zažili aféru Bartončík. Někdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml vystoupil krátce před otevřením volebních uren a oznámil, že tehdejší předseda lidové strany je dlouholetým agentem komunistické Státní bezpečnosti. Své vystoupení zdůvodnil tím, že lidovecký politik měl prezidentu Havlovi slíbit, že odstoupí, ale protože tak neučinil, považuje ho za bezcharakterního člověka a tímto to oznamuje voličům.
O šestnáct let později se situace v mnohém opakovala. Týden před volbami vystoupil šéf specializovaného policejního útvaru Jan Kubice před výborem pro obranu a bezpečnost. V jeho veřejné zprávě stojí: „Domnívám se, že organizovaný zločin již do státní správy ČR prorostl. Některé informace jsou natolik závažné, že již výrazným způsobem ovlivňují a poškozují státní správu. Toto bezpečnostní riziko se dotýká zejména bezpečnostní, ekonomické a politické stability státu.“ Krátce nato se jeho tajná zpráva pro poslance objevila i na Internetu. Jako důvod svého vystoupení uvedl, že nadřízení se z popudu některých politiků ČSSD snažili zlikvidovat jeho policejní tým kvůli prošetřování kauzy biolíh, kde z jejich podnětu už došlo k zatčení několika sociálně demokratických funkcionářů.
Situace tehdy a nyní má své paralely. Ruml i Kubice jsou bývalí disidenti, kteří se v určité chvíli rozhodli udělat zoufalý krok, jenž byl podle jejich názoru správný, i když byl v rozporu se vžitými procedurami a mohl ohrozit jejich profesní kariéru. Rumlovo tvrzení se nakonec ukázalo jako pravdivé a pomohlo mu k dalšímu politickému postupu. Kubice si na rozdíl od něj proti sobě postavil daleko větší síly a jeho konec je nejistý. Na obvinění svého předsedy reagovalo v létě 1990 vedení lidové strany divokými odkazy na únor 1948 a okna všech sekretariátů ozdobil nápis Braňme se nové totalitě. Proti tomuto stylu nakonec povstali mladší funkcionáři v čele s Josefem Luxem a změnili tvář strany. Pro tentokrát by stačilo odpískat „studenou občanskou válku“. I bez ní to budou mít čeští politici hodně těžké. h

Foto popis| „Byl to boj proti všem,“ prohlásil premiér Jiří Paroubek
Foto popis| Vítězství, kterému ještě něco chybělo. (Mirek Topolánek)
Foto popis| Prohráli jsme kvůli agentům-přisluhovačům v mediálních řadách
Foto popis| Od odpoledne se příznivci ODS nehnuli od počítačů
Foto popis| Centrála ODS: vítězství s jistými rozpaky
Foto popis| Před nejživějším televizním duelem na TV Prima
Foto popis| Poslední duel na TV Nova skončil nerozhodně
Foto popis| Česká televize a Topolánkovo slavné zmrtvýchvstání
Foto popis| Poslední bitva ještě vzplane?
Foto autor| FOTO JAN ŠIBÍK

O autorovi| TEXT BOHUMIL PEČINKA


Titulek:               Seberme úplatkářům »kost«
Datum vydání:          8.6.2006
Zdroj:                 Hospodářské noviny
Rubrika:               Názory
Autor:                 Martin Mařík
Strana:                12
ID:                    HN2006060806506962

Seberme úplatkářům »kost«
Zasahují politici skutečně do vyšetřování police, jak říká šéf vyšetřovatelů organizovaného zločinu Jan Kubice? Na klíčovou otázku největší předvolební aféry se hledá odpověď obtížně.
Ale jasný reálný základ mají samotné případy, které police šetřila. Většina z nich přitom souvisí s agrárním resortem: kauza biolíh, snaha ovlivňovat trh s mlékem, případ státního podniku Lesy.

Agrární kauzy dominují

Policisté zhusta používali odposlechy, takže zmíněné případy nejsou vycucané z prstu. Ostatně »agrární kauzy« dominovaly i celému minulému roku.
Stačí připomenout skandál na Pozemkovém fondu, kdy úředníci přihrávali spřízněným podnikatelům lukrativní parcely. Nebo odhalení, že exministr zemědělství Jaroslav Palas schválil tajný prodej potravinářské firmy Setuza budoucímu »nepříteli státu« Tomáši Pitrovi. I největší loňská kauza, údajná korupce při privatizaci Unipetrolu, se odehrávala do značné míry na agrárním poli. Nedávno odsouzený podnikatel Pitr ji rozehrál vůči Andreji Babišovi, šéfovi nejmocnějšího agrochemického uskupení Agrofert.
Proč má zemědělství tak nebezpečné podhoubí, že z něj vyrůstá kauza za kauzou? Vinen je obrovský vliv státu na tento obor. A získat státní zakázky je pro firmy vždy zaručeným ziskem.

Ať se stát stáhne

Ministerstvo zemědělství například zásadně ovlivňuje celé lesnictví a trh s dřevem. Řídí státní podnik Lesy ČR, jenž ovládá přes polovinu lesů v zemi a zadává práce většině soukromých lesnických firem. I Evropská komise pohrozila Česku sankcemi za to, že státní Lesy při zadávání zakázek obcházely zákon. Není divu, že firma figuruje i v Kubiceho zprávě.
Typickým případem státního dirigismu byla i samotná kauza biolíh. Stát nesnesl, aby suroviny pro biopaliva vyráběl kdokoliv, kdo prostě uspěje na trhu. Vláda naopak loni navrhla, že jen několik vybraných firem dostane licenci, a tím přijde k miliardovým ziskům. Těžko mohli politici hodit větší sousto úplatným úředníkům.
Nebo je pravda dokonce taková, že naopak celý licenční systém pro biopaliva byl vymyšlen právě na přání těch vlivných podnikatelů? (Důkazy o tom by mohlo přinést další vyšetřování Kubiceho týmu -pokud bude mít prostor.)

Proč je to horší než jinde?

Faktem přitom je, že různé formy státní regulace a podpory biopaliv fungují i v původních zemích Evropské unie. Prakticky celé zemědělství unie je pod státní kuratelou, svázáno výrobními kvótami, napojeno na dotace. Přesto tam aféry typu biopaliv či lesů nebují. Důvodů je několik.
Jednak delší tradice politické i podnikatelské kultury. Nejde o to, že jsou tamní podnikatelé beránci. Ale většinou nejsou tak primitivní, jako leckteří byznysmeni v tuzemsku. Politik si přece jen víc hlídá, aby ho nenachytali při protežování nějaké firmy.
Druhým důvodem je v Česku přetrvávající snaha uchvátit do náruče státu vše, co jde. To znamená i podnikání, jež ani byrokratický Brusel nenařizuje vládě ovládat.
Například licenci pro výrobce biopaliv unijní předpisy nevyžadují. Směšná je také argumentace (státních) lesníků, že se stát svých lesů nesmí nikdy vzdát ani je pronajmout, jinak by byly zničeny bezohlednými soukromníky. V řadě okolních zemí, a v Česku také, soukromí vlastníci o své lesy pečují bez problémů.

Prodat a uvolnit

Cesta, jak zabránit té spoustě afér, které se v Česku rodí na agrárním poli, je zjevná: Omezit úlohu státu v tomto byznysu. Politici musí vzít úplatným úředníkům a podvádějícím podnikatelům tu pověstnou »kost«, o niž se rvou. Mimochodem - zrušení regulace a uplatnění volného trhu přináší zároveň úlevu i státní kase na dotacích, a zlevnění cen pro odběratele.
Naděje, že se politici takovou cestou vydají, se zatím velká nezdá. Sociální demokraté jako strůjci většiny zmíněných skandálů k pesimismu přímo vybízejí. Ale změnu si zřejmě nepřeje ani pravice. Například šéf poslanců ODS i předseda lidovců Miroslav Kalousek jsou proti zavádění biopaliv bez dotací, ačkoliv k tomu radí ekonomové i leckteří podnikatelé.
Snad by mohl zapůsobit aspoň pud sebezáchovy. Agrárních afér je už tolik, že i na otrlé domácí politické scéně už některé politiky stály kariéru.

Foto popis|

O autorovi| Martin Mařík, www.ihned.cz/marik martin.marik@economia.cz

Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání


Titulek:               Organized crime, tender probes reopened
Datum vydání:          7.6.2006
Zdroj:                 The Prague Post
Rubrika:               Front Page
Autor:                 BY PETR ZAVADIL
Strana:                1
ID:                    PE2006060807061350

Organized crime, tender probes reopened
But state investigators are accused of politics

Authorities have reopened two dormant major organized crime cases in light of a top prosecutor''s complaints that political pressure from above was hampering investigations.
Jan Kubice, head of the police organized crime unit (ÚOOZ), made the allegations in a report submitted to Jan Vidím, chief of the Parliament Security Committee, May 26, causing a last-minute scramble for damage control for Prime Minister Jiří Paroubek''s campaign.
Paroubek, who has threatened to sue Kubice over the report, charging slander and abuse of public office, has insisted the ÚOOZ report was politically motivated and coordinated with the opposition Civic Democrats (ODS) to help their campaign for rival candidate Mirek Topolánek.
The ODS has denied any involvement.
Kubice''s report alleges that Paroubek''s Social Democratic Party (ČSSD) has tried to hinder investigations into two high-profile criminal cases: a corruption probe into tenders for biofuel production and the Jan 25 murder of cooking-oil baron František Mrázek, who was shot in front of his Prague office by an unknown gunman.
Supreme State Attorney Renata Vesecká has ordered both cases be reopened. A team of detectives and analysts expect to present preliminary results of their investigation by the end of the week, according to the Police Presidium.
Kubice was appointed head of ÚOOZ Jan. 1, 1995, making him one of the longest-serving and most experienced chiefs of an elite police unit in the Czech Republic. The ÚOOZ, however, is no stranger to controversy; although overseen by the Interior Ministry, it functions independently of other police agencies. Until last week, when Kubice dropped what has been seen as a political bombshell, the prosecutor had remained mainly out of the public spotlight and outside politics. All that changed May 26, after Kubice presented his report to Vidím, an ODS member, and then presented it to the Parliament Security Committee three days later. As for why he waited until a few days before the elections to bring forward his charges, Kubice told the Czech press "The pressure kept rising and the aim was obvious, to prevent my people from doing their job."
The ODS has called Paroubek''s accusations of political motives behind the report "absurd" and "nonsense."

O autorovi| BY PETR ZAVADIL, FOR THE POST, Petr Zavadil can be reached at news@praguepost.com


Titulek:               DOGGING the WAG
Datum vydání:          7.6.2006
Zdroj:                 The Prague Post
Rubrika:               Opinion
Autor:                 BY PETR KUTÍLEK
Strana:                5
ID:                    PE2006060807061356

DOGGING the WAG
What the Czech media got right - and wrong - in this election

The 2006 elections revealed much that''s disturbing - and possibly much to celebrate - about the role of the media in the electoral process and its relationship with the country''s leaders and would-be leaders.
Take, for example, the spectacle of the heads of the five parties all appearing on Otázky Václava Moravce the Sunday morning following election night, debating how to form a government on national television.
The party leaders'' behavior on the show was actually rather calm and rational, with perhaps the only exception now and then being Prime Minister Jiří Paroubek, who still had not gotten over his defeat and had trouble hiding his schadenfreude over the victory of Miroslav Topolánek of the Civic Democrats (ODS). Most of the time, the leaders seemed to be trying to communicate the messaged that this is not a crisis and that they will try to come up with a solution and form a government that can actually carry out reforms.
I''m pretty sure the truly important talks on the formation of the next government will be taking place behind closed doors. And whether that is a good thing is an open question. But the night before, television audiences witnessed Paroubek standing up and ranting against the media for being against him, claiming the ODS was behind a conspiracy involving a secret police investigation, among other things.
Paroubek quite embarrassed himself and hardly made any new friends in the media, to say the least. Paroubek named several journalists, lumping together one obviously partisan commentator, one rather objective commentator who is simply not friendly enough, and two investigative reporters who were branded as "mercenaries" of the ODS. Then he trashed public stations Czech TV and Czech Radio in the next sentence - hardly helpful. I was hoping that Právo would somewhat criticize his speech in its Monday edition. Unfortunately it stuck to the party line.
During the election campaign, much of the media certainly was critical of the Paroubek''s Social Democrats (ČSSD), but I think, largely, the party has to blame itself, and Paroubek''s confrontational style specifically. The ČSSD hardly tried to communicate its platform positively; the party simply focused on negating the ODS. What could the media write about?
The big papers actually did try to cover overviews of the parties'' platforms issue by issue, which I think is a novelty here. At least two of the top news servers also had interactive tools, with which visitors could pick their positions on issues and the Web page would tell them which party is close to their positions.
Some, of course, argue that Paroubek, for all his bluster, may have had a point is suggesting political motivations behind the police report read in Parliament, considering that the allegations against him were quite suspiciously timed to come out just before the elections.
But I don''t think this was primarily a politically motivated move.
State Organized Crime office director Jan Kubice had served loyally for 11 years under six different interior ministers of different persuasions.
Several investigative reporters said on Czech Television that Kubice was under a lot of pressure before the election and had few other options.
There were a few instances of obvious harassment by his superiors that seemed to be growing in intensity, and Kubice very likely saw no other option than to talk to Parliament. (Unless we want to go for the really dark conspiracy theory, in which award-winning investigative journalists from two independent media organizations and public television are part of the scheme.)
Another criticism of the Czech media, as with much of the international media, is that it allows itself too often to fan the flames of petty fights and infighting and misses the big picture. Partly for this reason, Prague Monitor launched its Election 2006 campaign blog to connect Web site visitors directly to goings on at party headquarters during the vote tallies. But some have said moderators of political debates should have tried harder to keep candidates on point.
Václav Moravec did actually try this during the debate on Czech Television a week before the election, but Paroubek proved to be a force that is tough to tame, to his own disadvantage. I think that was the point when Paroubek started to lose the election, if he wasn''t bound to even before. As for Prima TV, with its "standard" Sunday talk show two weeks before the election and the Final Duel two nights before the election, its moderators obviously were trying to create a popular conflict and were not able or willing to go after the issues.
In the United States, politicians may hate the media as much as Paroubek does but they understand its power - so much so that you never see unscripted moments like when ODS deputy Miroslav Macek slapped ČSSD Health Minister David Rath not long before the election, again on television, or Paroubek''s temper explosion. I don''t know whether American politicians have more scruples and are more professional, or if they are just better at keeping their public masks on. Certainly there''s a lot of the latter, and probably some of the former.
I wonder if the Czech media hasn''t adjusted faster to this new democracy than the politicians.
Perhaps the politicians are fated to make terrible blunders, which the media will seize upon, until they finally learn how to control their message better, and politics becomes as boring as it is in the United States.
-The author is marketing director for the Prague Monitor, www.praguemonitor.com, and wrote the organization''s first online campaign blog.

Obrázek


Titulek:               Pitr chce řídit Setuzu z vězení
Datum vydání:          6.6.2006
Zdroj:                 Hospodářské noviny
Rubrika:               Z domova
Autor:                 Martin Mařík
Strana:                6
ID:                    HN2006060606402436

Pitr chce řídit Setuzu z vězení
SOUD S »NEPŘÍTELEM STÁTU«

PRAHA, 6. 6. 2006

Proti pětiletému trestu vězení, s nímž včera kontroverzní miliardář Tomáš Pitr odešel od soudu, už není odvolání. Vrchní soud v Praze Pitrovi a jeho společníkům původní rozsudky jen zmírnil: například Pitrovi hrozilo osm a půl roku. Pětice podnikatelů byla odsouzena za to, že před dvanácti lety vymáhali po finančních úřadech vrácení daní pomocí fiktivních faktur. »Zkusíme ještě dovolání k Nejvyššímu soudu, vinu necítím. I když ale půjdu do vězení, mohu odtamtud o obchodních věcech komunikovat dál. To se týká i prodeje Setuzy,« řekl včera Pitr.
Ovládá totiž tento významný potravinářský podnik, jenž je zároveň klíčovým výrobcem surovin pro biopaliva. Nyní se jedná o prodeji Setuzy nejsilnější finanční skupině PPF Petra Kellnera.
Pitr je trnem v oku současné vládě. Jednak získal přes třetinu státních akcií Setuzy díky tajné dohodě s exministrem zemědělství Jaroslavem Palasem (ČSSD). Stát na tom prodělal. A rozpoutal také aféru kolem údajné korupce při privatizaci firmy Unipetrol. Ta se neprokázala. Premiér Jiří Paroubek pak označil Pitra za »nepřítele státu«.

Po dvanácti letech

Pitr a spol. dostali včera tresty za to, že v roce 1994 poškodili stát v pěti případech neoprávněného vracení daní. Podle soudu celková škoda dosáhla 51 miliónů korun (v případě Pitra 23,5 miliónu). Podnikatelé vyžadovali vrácení daně například za dovoz cukrovarnických strojů z Jižní Ameriky, který se neuskutečnil.
Vedle Pitra dostal včera pět let také podnikatel Miroslav Provod, stejně tolik Jiří Syrovátka, dva roky podmíněně pak advokát Milan Jungr.
Pátý odsouzený, Vratislav Romanovský, dostal šest let v nepřítomnosti. Policie po něm už dlouho marně pátrá. Pitr loni HN řekl, že za tehdejšími transakcemi stál hlavně Romanovský, ale údajně ani jemu se ho v posledních letech nikde nepodařilo najít.
Syrovátka, který se s Pitrem stýká dosud, ovládá skupinu potravinářských firem v čele s firmou Marila. Patří k ní například balírny kávy či minerálka Ondrášovka. Syrovátka šéfuje také prestižní golfový klub na Karlštejně.
»Nikomu nepřeji, aby byl po dvanácti letech podnikání odsouzen na základě obvinění, které se neprokázalo,« prohlásil včera Syrovátka s tím, že stejně jako Pitr zkusí dovolání k Nejvyššímu soudu.

Za Krejčířem se nechystá

Pitrova kontroverzní pověst vyplývá i z jeho známosti se zavražděným podnikatelem Františkem Mrázkem. Ten byl rovněž spojován s firmou Setuza, skupinou Marila či skandály kolem biopaliv.
Kolem Mrázka se nyní točí aféra, již rozvířil šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice před volbami. Policista naznačil, že politici se snažili vyšetřování Mrázkovy vraždy a kauz s ní spojených ovlivnit.
Společným známým Mrázka i Pitra je také uprchlý podnikatel Radovan Krejčíř. Zatímco s Mrázkem měl Krejčíř podle dostupných informací spíš spory, s Pitrem komunikoval. »Voláme si,« řekl HN před časem Pitr a potvrdil, že loni navštívil Krejčíře i v jeho útočišti na Seychelských ostrovech.
Pitr přitom stále prohlašuje, že Krejčíře v jeho útěku následovat nehodlá. »Za dobré chování můžu být z vězení propuštěn za dva a půl roku. Soud mi také zmírnil původně navrženou nejhorší, třetí nápravnou skupinu na „jedničku“ - takže nebudu sedět s vrahy,« komentoval včerejší rozsudek.
Na začátku roku policie Pitra podezírala, že uprchnout chce. Vydala na něj i mezinárodní zatykač. Podnikatel se však vrátil s tím, že si byl jen zalyžovat v Rakousku. Vzápětí byl propuštěn na patnáctimiliónovou kauci.

Foto popis| Tomáš Pitr, kterého soud poslal na pět let za mříže, chystá dovolání k Nejvyššímu soudu. »Žádného daňového úniku jsem se nedopustil,« tvrdí.
Foto autor| FOTO: ČTK

O autorovi| Martin Mařík, www.ihned.cz/marik


Titulek:               Polícia, voľby a podsvetie
Datum vydání:          6.6.2006
Zdroj:                 Hospodárske noviny
Rubrika:               Česko po voľbách
Autor:                 (hn/Jozef Gáfrik)
Strana:                6
ID:                    PE2006060606422788

Polícia, voľby a podsvetie
Praha
Nová dynamika sa objavila aj vo vyšetrovaní okolností, ktoré vraj nepriaznivo ovplyvnili predvolebnú kampaň - teda obvinení z prepojenia českej politickej scény s podsvetím. O kontaktoch člena ODS Vlastimila Tlustého so zavraždeným podnikateľom Františkom Mrázkom verejne hovoril aj premiér Jiří Paroubek.
Podľa www.aktualne.cz opodstatnenosť Paroubkových slov podporujú záznamy policajného odpočúvania rozhovorov Tlustého a Igora Šafranka, Mrázkovho blízkeho spolupracovníka. Protokoly staré päť rokov teraz skúma inšpekcia ministra vnútra. S Mrázkovým prípadom úzko súvisí aj svojrázny príspevok, ktorým do predvolebnej kampane začiatkom minulého týždňa prispel riaditeľ Útvaru pre odhaľovanie organizovaného zločinu Jan Kubice.
V súvislosti s obvinením, že politici z vládnej ČSSD sa snažili zmariť vyšetrovanie závažných trestných činov, najvyššia štátna zástupkyňa ČR Renáta Vesecká už otvorila viaceré prípady. Odmieta uviesť ktoré, keďže by zverejnenie narušilo začaté preverovanie.
Paroubek podal na Kubiceho trestné oznámenie za zneužívanie právomocí verejného činiteľa -a rovno ho doplnil trestným oznámením i na predsedu ODS Mirka Topolánka, ktorého strana vraj aféru Kubiceho vyvolala. Aj toto trestné oznámenie len dokumentuje, že nejaké veľké povolebné bratanie sa oboch veľkých politických strán nie je na obzore a že sociálni demokrati si teraz budú užívať novú pozíciu, do ktorej sa dostali - nie sú totiž na ťahu.

Obrázok

Kde prevláda pravica a kde ľavica

Mapka ukazuje, v ktorých okresoch volila väčšina voličov ľavicové strany, teda ČSSD a KSČM, a kde strany pravicové alebo skôr pravicové - ODS, KDU-ČSL a Zelených. Strany, ktoré sa nedostali do parlamentu, nie sú zahrnuté vo výpočtoch. V tomto porovnaní, na rozdiel od absolútnych víťazov v okresoch, sa víťazstvo presunulo na stranu ľavice, ktorá získala väčšinu hlasov v 41 okresoch oproti 35 úspechom pre pravicu.

Copyright| Copyright Ecopress, a.s. Pri materiáloch označených značkou agentúry Copyright prislúcha agentúre. Autorské práva vyhradené. Akékoľvek rozmnožovanie, vystrihovanie a šírenie textu, fotografií, grafov, vrátane údajov v elektronickej podobe len s predchádzajúcim písomným súhlasom vydavateľa.


Titulek:               Policie k službám moci?
Datum vydání:          6.6.2006
Zdroj:                 Lidové noviny
Rubrika:               Volby 2006 / názory
Autor:                 Petruška Šustrová
Strana:                10
ID:                    LN2006060606422957

Policie k službám moci?
KOMENTÁŘ

Za únik tajných materiálů odpovídá vláda. I v kauze odposlechů poslance Tlustého

Tak vida: tajné materiály uložené do přísně střežených archivů spatřily světlo světa. Napřed to byly odposlechy předsedy ODS Mirka Topolánka, teď zase dokumenty policejní protikorupční služby, které byly pořízeny před pěti lety a figuruje v nich jméno Vlastimila Tlustého.
Je to skutečně nadmíru znepokojivé. Premiér Jiří Paroubek se rozčiluje nad materiály, které Jan Kubice předal poslancům parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost. Rozčiluje se do té míry, že na Kubiceho podal trestní oznámení a pohrozil žalobou na neplatnost voleb. Kupodivu se nijak nerozčiluje nad únikem dokumentů s informacemi, které se týkají vysokých představitelů ODS, a trestní oznámení nepodává.

Co má zůstat skryto

Přitom jde o dvě velmi rozdílné věci: jistě není běžné, vystoupí-li velitel důležitého policejního útvaru na vlastní žádost na uzavřeném zasedání parlamentního výboru, ale není na tom nic protizákonného. Kdyby bylo, nemohli by přece poslanci na něco takového přistoupit. Námitka, že Kubice neměl poslancům nic dávat, „protože si mohl domyslet, že to pustí na veřejnost“, mi připadá lichá: policista si nemůže dovolit předem a bez důkazů podezírat zastupitele, že své moci zneužijí.
Zato je zcela určitě nezákonné, předá-li někdo tajně tisku policejní dokumenty, které rozhodně nejsou určeny veřejnosti.
Jde v nich přece o hluboký zásah do lidského soukromí, jsou to odposlechy, a byly pořízeny jen a jen proto, aby bylo možné doložit závažnou trestnou činnost. A je pravidlem, že převážná část takových odposlechů žádnou trestnou činnost nedokazuje, jen tu a tam se v nich vyskytne závažné vodítko, zbytek je soukromí.
Už proto mají zůstat skryty.
Fakt, že se do sdělovacích prostředků dostala akta týkající se Vlastimila Tlustého, k nimž měly přístup jen dva policejní útvary, inspekce ministra vnitra a protikorupční služba, nemůže nevzbudit podezření, že jde o činnost politicky motivovanou. Zvlášť když premiér Jiří Paroubek těsně po skončení voleb halasně oznámil, že se Vlastimil Tlustý znal se zavražděným podnikatelem Františkem Mrázkem. Uniklé spisy obsahují informace o tom, že se Tlustý znal s Mrázkovým blízkým spolupracovníkem. Co jiného si pak má člověk myslet, než že se premiér s inkriminovanými spisy seznámil?
Pokud Jiří Paroubek získal informace o stycích Vlastimila Tlustého skutečně ze spisů, které protikorupční služba letos v březnu z neznámých důvodů předala inspekci ministra vnitra, nepochybně zneužil své moci. A bylo by velmi nepříjemné žít ve státě, kde politici na podporu svého politického boje používají policejních materiálů. To už tady bylo, byl to jeden z neblahých způsobů komunistického režimu, na který spousta lidí těžce doplatila. Většina z nás si myslela, že se to už nikdy nevrátí. Teď už si nemůžeme být tak jistí.
Je třeba říci, že policie má pracovat - stejně jako ostatní údy státní správy - nezávisle na tom, která politická strana je ve státě právě u moci. Krádeže i každá jiná trestná činnost ohrožují občany, ať jsou u moci růžoví, modří, anebo zelení. Policie není a nesmí být nástrojem vládnoucí strany ani tajným pomocníkem strany opoziční. Jakmile se policie stane tichým společníkem moci, které obstarává materiály proti jejím politickým oponentům, začíná sesun po šikmé ploše, jež končí u policejního státu.
Sedmnáct let po pádu komunismu bychom už měli znát rozdíl mezi státem a vládou, měli bychom vědět, že státní služba slouží státu, nikoli vládě. Vláda patří straně či stranám, které vyhrály volby. Na rozdíl od toho stát patří nám všem a policisté a celá státní správa má sloužit těm, kdo ji platí, tedy občanům. Slouží-li vládě -tedy reprezentaci některého politického směru - či dokonce některým vládním představitelům, je to zneužití moci.
Ovšem obávám se, že tyto nuance řada občanů a politiků prostě nechápe. Obávám se, že se ti, kdo jsou právě u moci, často docela upřímně domnívají, že mnohé státní služby mají sloužit právě jim. A mimochodem - z podstaty věci za každý únik informací z tajných služeb či z policejních útvarů odpovídá příslušný ministr či premiér. Oni přece činnost těchto složek řídí a mají dohlížet na jejich řádný chod i na to, aby nebyly zneužity.

Stát patří nám všem a policisté a celá státní správa má sloužit těm, kdo ji platí, tedy občanům. Slouží-li vládě, je to zneužití moci.

Foto popis|

O autorovi| Petruška Šustrová, komentátorka LN e-mail: hipopotamus@volny.cz

 
 

Portrét