Jdi na obsah Jdi na menu
 


----------------------------------------------------------------
Titulek:               Koalice: Policii nesmí vyšetřovat policie
Datum vydání:          22.6.2006
Zdroj:                 Hospodářské noviny
Autor:                 Radek Kedroň, Martin Erva


Koalice: Policii nesmí vyšetřovat policie 
REFORMA INSPEKCE MINISTRA VNITRA

PRAHA, 22. 6. 2006

Tu pasáž odsouhlasili zástupci vznikající vlády Mirka Topolánka hned na poprvé: je třeba zajistit nezávislé vyšetřování policejních zločinů.
A Rada pro lidská práva na včerejším jednání dosluhujícímu kabinetu navrhovala totéž: inspekce, která vyšetřuje trestné činy v policejních řadách, by se měla osamostatnit. Nic nebrání tomu - jak se na první pohled zdá -, aby se zastaralý systém, podle něhož »policisty vyšetřují policisté« začal měnit.

Jacques a ti druzí

Debata o postavení inspekce se naplno rozhořela krátce poté, co policista Tomáš Čermák surově napadl členku Strany zelených Kateřinu Jacques. Spor vzápětí ještě vygradoval, když šéf protimafiánského útvaru Jan Kubice ve své utajované zprávě upozornil, že inspektoři pracují na politickou objednávku. Jeho lidé totiž zjistili, že šéf vyšetřovatelů inspekce má podezřele úzké vazby na kruhy blízké ČSSD. A právě představitele ČSSD Kubiceho lidé podezřívají z rozsáhlého korupčního spiknutí.
Problém je v tom, že inspekce, stejně jako policie, spadá pod Ministerstvo vnitra. Kontrolovaní i kontroloři mají tedy stejného nadřízeného. A často se velící důstojníci z obou táborů velmi dobře znají.
»Prostřednictvím reformy policie dosáhnout nezávislého vyšetřování trestné činnosti policistů,« to je věta, která se má objevit v programovém prohlášení vznikající vlády vedené ODS.
Podle informací HN nebyly proti tomuto bodu dohody žádné námitky. Ostatně, vyplývá to i z předvolebních slibů. Jak ODS, tak Strana zelených a KDU-ČSL ve svých programech slibují, že stávající systém vyšetřování podezřelých policistů zruší a postaví nový nezávislý úřad.

Vládní rada doporučuje

Vyšetřování zločinů v policejních řadách přitom kritizuje i vládní Rada pro lidská práva.
»Současný systém šetření deliktního jednání policistů je v rozporu se zásadami transparence, nezávislosti a nestrannosti vzhledem k postavení Inspekce ministra vnitra,« píše se v oficiálním dokumentu rady. Kabinet se měl včera analýzou zabývat, nakonec rozpravu odložil na příští týden. »Proč, to nevím. Byla by ale škoda, kdyby se čekalo až na novou vládu. Je potřeba na změnách začít pracovat,« řekl včera vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek.
Analýza navrhuje, aby se inspekce úplně osamostatnila. Přesný postup pro odtržení úřadu by mělo vypracovat Ministerstvo vnitra do ledna příštího roku. Vedení vnitra ale už ve svých prvních připomínkách naznačilo, že se mu Karáskův plán příliš nezamlouvá.
Sám Bublan zatím pouze připustil, že větší kontrola inspektorů by neškodila. »Nebránil bych tomu, aby se vytvořila veřejná nebo parlamentní komise, která by činnost inspekce kontrolovala,« prohlásil.
Ač je jde jen o poloviční ústupek, i tak je to značný posun: dosud představitelé vnitra vždy tvrdili, že inspekce je dostatečně kontrolovaná. V neoficiálních rozhovorech navíc někteří představitelé vnitra a policie sami doporučují, aby šéfa inspekce vybíral a jmenoval parlament, nikoliv pouze ministr. Jak a zda vůbec se inspekce promění, ovšem ukážou až další měsíce. Návrhy na osamostatnění inspekce se přitom poprvé objevily již před deseti lety, ještě v době, kdy na vnitru působil Jiří Ruml.
Nikdo nikdy ale s reformou klíčové jednotky, která má dbát na poctivost policistů, ve skutečnosti nezačal.

***

Inspekce podle šéfa rady pro lidská práva Svatopluka Karáska

* je samostatná, nespadá pod ministerstvo vnitra
* vyšetřuje prohřešky příslušníků Policie ČR, obecní policie a Vězeňské služby
* v čele stojí ředitel jmenovaný jednou z komor Parlamentu
* úřad podává výroční zprávy o své činnosti příslušné komoře Parlamentu.
* úřad by mohl podávat návrhy na změny legislativy

Foto popis|

O autorovi| Radek Kedroň, Martin Erva, www.ihned.cz/autori


Titulek:               Korupční kauza biolíh zaměstnává politiky i policii
Datum vydání:          22.6.2006
Zdroj:                 Haló noviny
Rubrika:               Zpravodajství
Autor:                 Olga BÖHMOVÁ

Korupční kauza biolíh zaměstnává politiky i policii
Již delší dobu se hovoří o tom, že organizovaný zločin měl prorůst i do politiky. Vtéto souvislosti se často skloňuje kauza biolíh, která nedávno proslula hlavně díky takzvané Kubiceho zprávě. Jde o tajné dokumenty šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho, které byly samotným Kubicem předloženy poslancům z výboru pro obranu a bezpečnost jen několik dní před parlamentními volbami. Přestože zpráva měla nejvyšší stupeň utajení »důvěrné«, okamžitě se dostala mezi novináře. Kromě jiných témat má údajně odkrývat zakulisí vyšetřování kauzy biolíh. Šéf elitních vyšetřovatelů ke zprávě před volbami navíc dodal: politici se pokusili ovlivnit práci mých lidí, a to především těch, kteří na biolíhu pracují!
V případu zvaném biolíh policie v březnu letošního roku obvinila několik osob kvůli podezření, že se pomocí úplatků pokoušeli ovlivňovat rozhodování státních úřadů - například ohledně lukrativní výroby bioetanolu, pro kterou stát chystá nová pravidla. Mezi obviněnými se ocitli i exčlenové ČSSD, včetně někdejšího poradce místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha. Současně kriminalisté oznámili, že počet obviněných není konečný.
Hlavním obviněným v kauze je olomoucký lobbista František Vybíral, který podle obchodního rejstříku řídil akciovou společnost Agorot. Firma se zabývala realitami a obchodními službami. Podle policie to byl právě Vybíral, kdo fungoval jako prostředník pro vybírání úplatků adresovaných státním úředníkům. Prostředníkem byl údajně Josef Jurka. Podezření z korupce čelí i spekulant s pozemky Miloš Červenka. Dalším obviněným je Jaromír Janata a Rostislav Polák. Oba jsou podle některých médií utajení magnáti stojící za lihovarem Kolín, kde se vyrábějí všechny druhy kvasných lihů. Závod má největší kapacitu výroby lihu v České republice. (Podnik na svých internetových stránkách uvádí, že od něj odebírají největší čeští výrobci lihovin jako například plzeňský Stock, Dynybyl, Rudolf Jelínek či Jan Becher, karlovarská becherovka). Lihovar také produkuje kvasný ocet pro konzervárenské závody a dodává na trh organominerální hnojivo Orgamin.
Jako bomba v březnu zapůsobilo i zjištění, že mezi obviněnými jsou i dva státní úředníci - Josef Láznička a Ludmila Schwarzová. Oba v té době pracovali na ministerstvu dopravy, kam je nominovala ČSSD. Láznička tehdy pracoval ve Státním fondu dopravní infrastruktury a Schwarzová řídila kabinet jednoho z náměstků. Podle policejní verze měli právě oni dva pomáhat skupině podnikatelů a za úplatky ovlivnit státní rozhodnutí, a to díky svým letitým kontaktům v dalších státních úřadech i strategických soukromých firmách.
Láznička i Schwarzová se do ukončení kauzy vzdali svých politických aktivit ve straně a na ministerstvu dopravy podle dostupných informací již nepracují.

Policie spojila dvě kauzy

Koncem března tisková mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Blanka Kosinová uvedla, že vyšetřování kauzy biolíh policie propojila s vraždou podnikatele Františka Mrázka, k níž došlo počátkem letošního roku.
»Propojením se otevírá prostor k vypátrání vraha Františka Mrázka i objednavatele této vraždy,« sdělila k tomu tehdy Kosinová. Prolomila tak informační embargo, které policie na aféru s biolíhem uvalila. Obvinění v kauze biolíh, František Vybíral a Miloš Červenka, byli podle Kosinové v úzkém styku s Mrázkem. Právě Mrázek byl prý vážným adeptem na přidělení chystaných obchodů s biopalivy, které se Vybíral podle policie pokoušel ovlivňovat.
Internetový deník Aktuálně.cz v březnu navíc zveřejnil, že na počátku celé kauzy biolíhu stála ve skutečnosti mafiánská vražda ruských uhlobaronů Žoreze Monosova a jeho syna Alexandra. Oba byli zabiti v ČR před dvěma lety kvůli své plánované investici v Karlových Varech. Při pátrání po vrazích Rusů ve zločineckém prostředí policie totiž narazila i na informace, které ji postupně dovedly až k nyní zatčené skupině spojené s korupcí ve státní správě. »Z vraždy Rusů byli podezřelí dva jejich krajani úzce spojení s ruskou mafií. Monitorováním jejich hovorů a aktivit se ukázalo, že jsou v kontaktu i s Čechy, kteří se pomocí úplatků snaží ovlivnit rozhodování státních organů v nejrůznějších kauzách,« popsal tehdy údajně Aktuálně. cz vysoce postavený úředník ministerstva vnitra.
S ruským organizovaným zločinem se nejprve údajně »propojil« olomoucký lobbista František Vybíral. Podle policie byl v kontaktu zejména s Rusem Michalem Fulneckým, který si české příjmení zvolil po svém příjezdu do ČR v roce 1992. Právě Fulnecký jako obchodník s realitami v Praze a Karlových Varech byl podle policie spolu se svým spolupracovníkem Sergejem Tarasovem přímo napojen na solncevskou zločineckou organizaci, která byla v ČR nejaktivnější před deseti lety.
Fulnecký a Tarasov byli nakonec před několika týdny odsouzeni za dvojnásobnou vraždu uhlobaronů celkem na pětatřicet let. Jedním z klíčových důkazů se nakonec staly právě odposlechy jejich telefonů.

Chystal se útok na banku

V březnu se na světlo dostala i informace, že podezřelí v kauze biolíh navíc připravovali rozsáhlý úvěrový podvod v ČSOB. Kdyby plán vyšel, škoda by dosáhla jedné a půl miliardy korun. Informace o chystaném úvěrovém podvodu byly údajně uvedeny v příkazu k domovním prohlídkám, které v bytech a domech obviněných v kauze biolíh schválil soud.
Tím, kdo chtěl podle tohoto soudního dokumentu vylákat z banky peníze, byl olomoucký lobbista František Vybíral. Při zajišťování úvěru mu pak svými kontakty podle kriminalistů pomáhala Ludmila Schwarzová. »Ing. Vybíral společně s dalšími osobami, mimo jiné i L. Schwarzovou, získávají důvěrné informace od úředníků státní správy za účelem získat výhodnější podmínky v připravovaných státních tendrech. Bylo zjištěno, že Ludmila Schwarzová napomáhá Ing. Vybíralovi k zajištění úvěru ve výši 1,5 miliardy korun ke škodě ČSOB,« stálo podle zdrojů médií v příkazu k domovní prohlídce. Policie ani žalobce ale tehdy nechtěli tyto informace jakkoliv komentovat. Zpráva proto po měsíci upadla v zapomnění. »Stále k této věci platí informační embargo,« uvedl před časem pro Haló noviny státní zástupce Jiří Kára. Mlčenlivost se překvapivě rozhodla zachovat i ČSOB. Proto se dosud neví, zda z chystaného úvěrového podvodu byl někdo ze skupiny kolem kauzy biolíhu obviněn.

Byli vyslýcháni dva ministři

Až v květnu se do médií dostaly informace, že dva ministry - jednoho současného a jednoho bývalého - vyslýchala v kauze biolíhu policie. Nakonec k tomu přibyla i zpráva, že inspekce ministra vnitra prohledala kanceláře kriminalistů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kteří dospěli k závěru, že vražda kontroverzního podnikatele Františka Mrázka může souviset s korupční aférou kolem biolíhu. Okamžitě poté se začaly právě z ÚOOZ ozývat hlasy, že kauza biolíhu nemůže být šetřena, neboť je znemožněno policistům na ní pracovat. Inspekce si totiž z ÚOOZ odnesla některé spisy a počítače, kde měly údajně být i materiály k biolíhu. Později vyšlo najevo, že nejvyšší státní zastupitelství podezřívá dva kriminalisty z ÚOOZ ze zneužití pravomoci veřejného činitele a korupce. Měli prý falšovat cestovní příkazy a jiné doklady. Ministr vnitra František Bublan vzápětí poté popřel vynořující se spekulace o souvislosti šetření inspekce s kauzou biolíhu. Nadřízený podezřelých kriminalistů, což je právě Jan Kubice, ovšem kontroval prohlášením, že vyšetřování kauzy biolíh je politicky ovlivňováno. Dokládá to prý mimo jiné to, že ještě před akcí inspekce musel případ ukončit státní zástupce Radek Klvaňa, který vyšetřování od začátku dozoroval. Nahradil ho Martin Omelka. Také tisková mluvčí ÚOOZ Blanka Kosinová musela údajně odejít ze svého postu, protože prý nešikovně informovala o tom, že vyšetřování kauzy biolíhu policie propojila s vraždou Františka Mrázka. Vedení policie ale odstavení Kosinové právě z tohoto důvodu několikrát dementovalo.
A kdo šel z ministrů na policejní výslech? Ministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL), jehož úřad měl původně na starost přípravu později zrušeného tendru na výrobu biolíhu. »Pan ministr na policii skutečně byl, ptali se ho na biolíh. Dál k tomu necítí potřebu cokoli říkat,« potvrdila tehdy informace Ambrozkova mluvčí Karolína Šůlová. Po Ambrozkovi si detektivové pozvali někdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (ČSSD), který je dnes místopředsedou dozorčí rady Unipetrolu. Policie Grégrovo svědectví potřebovala proto, že prověřovala jeho vazbu na jednu z obviněných, a to šéfku kabinetu náměstka ministra dopravy Ludmilu Schwarzovou. Sám Grégr před časem tisku potvrdil, že jej kontaktovali i další obvinění v případu se žádostí o konzultace. »Obrátili se na mě zástupci kolínského lihovaru, zda bych byl ochoten s nimi konzultovat vybudování biojednotky. A současně chtěli konzultace na vytvoření vědeckotechnického parku v Kolíně. Řekl jsem jim, že tyto věci budou možné, až k tomu budou legislativní podmínky. A že samozřejmě proběhne výběrové řízení,« uvedl Grégr s tím, že celé jednání proběhlo bez zmínky o úplatku. Koneckonců - policie nemá dosud žádný důkaz, že by se právě Grégr na aféře jakkoli podílel.

***

ELITNÍ POLICISTA MLUVÍ PROTI STÁTU

A pak přišel šéf ÚOOZ Jan Kubice se svou zprávou. Jak jsme již zmínili, předložil ji krátce před volbami, přesněji 29. května poslancům z branně bezpečnostního výboru. Ve zprávě se podle zveřejněných tezí hovoří především o vyšetřování klíčových kauz podle politické objednávky. Zpráva ale obsahuje i několik podivných a neověřených směsic fám a zápisků, které policie mimo jiné našla při domovní prohlídce u obžalovaného podnikatele Tomáše Pitra. ÚOOZ podle Kubiceho zprávy tento rok šetří tři nejzávažnější případy: »Antropoid«, »Pokr« a »Loreta«. Antropoid se zabývá objasňováním vražd v ruskojazyčné zločinecké struktuře zvané Solncevskaja mafie (ta vešla ve známost policejním zákrokem U Holubů v roce 1995), dále korupcí ve státní správě v souvislosti s tzv. biopalivy a dalšími veřejnými zakázkami a událostmi okolo Pozemkového fondu ČR a Lesů ČR. Pokr obsahuje souhrn šetření kolem vraždy podnikatele Františka Mrázka. (V současné době kvůli této vraždě policie objasňuje dalších 35 vražd či podezřelých úmrtí, a to od roku 1992 až do současnosti). Loreta se zabývá objasňováním pokusu o podvod na státní společnosti Čepro v souvislosti s obchody s ropnými produkty. Kubiceho zpráva také obsahuje čtyři verze výkladů, proč zemřel Mrázek a nasťiňuje i to, kdo ho mohl zabít. Dále obsahuje údajně i důkazy o politickém ovlivňováním kauzy biolíh. Kubice ale nijak nedokázal před poslanci z výboru svá slova o ovlivňování kauz doložit. Na základě jeho zprávy ovšem nyní Nejvyšší státní zastupitelství zjišťuje pravdivost předložených údajů. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, stejně tak i ministr vnitra František Bublan ale již dříve odmítli, že by vyšetřování kriminalistů zabývajících se případem biolíh bylo pomstou či snahou detektivy zastrašit. »Inspekce aktivity těchto detektivů prověřuje od loňského prosince. To, že dělají i na biolíhu, nikdo v té době nevěděl. Žádná msta za tím není,« konstatoval nedávno Bublan s tím, že iniciace ohledně šetření policistů z ÚOOZ vycházela z Celní správy. Důstojník Jan Kubice se však bude muset kvůli své zprávě bránit u soudu. Několik osob, mezi nimi i předseda vlády a ČSSD Jiří Paroubek, totiž na něj podalo žalobu. Premiéra především pobouřily informace, že sexuálně zneužíval nezletilou dceru na jachtě svého známého Bohumíra Ďurička a zatahování jména jeho známého Václava Kočky do vraždy Mrázka.

Foto popis| Zleva ministr Bublan, poslanec Vidím, Kubice a nejvyšší státní zástupkyně Vesecká při jednání branně-bezpečnostního výboru sněmovny
Foto autor| FOTO - Haló noviny/Jiří RŮŽIČKA, internet

O autorovi| Zpracovala Olga BÖHMOVÁ


Titulek:               Senátoři pro prověření Kubiceho zprávy
Datum vydání:          21.6.2006
Zdroj:                 Právo

Autor:                 (ČTK)


Senátoři pro prověření Kubiceho zprávy
Důsledné prověření informací ze zprávy, kterou poslancům předložil ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice, žádají také senátoři z výboru pro obranu a bezpečnost. Usnesli se zároveň na doporučení ministerstva vnitra, aby do prověření údajů z kontroverzní zprávy a zjištění okolností jejího zveřejnění neprovádělo "žádná závažná rozhodnutí v personální oblasti". Usnesení podpořilo všech deset členů výboru včetně Ladislava Svobody z ČSSD.


Titulek:               Úředníci kolem Vybírala? Nikoho nezajímají
Datum vydání:          20.6.2006
Zdroj:                 Hospodářské noviny
Rubrika:               Z domova
Autor:                 Radek Kedroň


Úředníci kolem Vybírala? Nikoho nezajímají
KUBICEHO ZPRÁVA

PRAHA, 20. 6. 2006

Státní úředníci, kteří jsou podle zprávy šéfa útvaru pro boj s mafiemi Jana Kubiceho podezřelí z korupce, dál nerušeně pracují na ministerstvech. Jsou to sice už tři týdny, co se dokument s jejich jmény objevil na internetu, jejich nadřízení je ještě ani nepožádali o vysvětlení: prý ke Kubiceho zprávě nemají přístup.

Neviděli jsme, neslyšeli jsme

Jména konkrétních úředníků a jejich prohřešky popisuje nejdůvěryhodnější část Kubiceho zprávy, která se opírá o telefonní odposlechy. Kriminalisté tak při sledování ústřední postavy aféry lobbisty Františka Vybírala zaznamenali třeba jeho schůzky s RSDr. Janem Hyským, šéfem oddělení modernizace služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo s Jaroslavem Kruntorádem, dalším úředníkem ministerstva práce. Prvnímu Vybíral podle odposlechů sliboval místo v dozorčí radě soukromé firmy, druhému měl zase »poslat bankovku«.
Ani jednomu z nich zatím podezření kariéru nezkomplikovala. »My tu zprávu neznáme,« říká mluvčí ministerstva práce Kateřina Beránková. »A že je na internetu? Oficiálně nám ji nikdo nedal,« trvá na svém.
Stejnou reakci je slyšet na všech dotčených úřadech. »Jelikož nám není známa žádná oficiální zpráva pana Kubiceho, nemůžeme poskytnout ani žádné vyjádření,« opakuje mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj Radka Burketová.
Také »jejich člověk« je ve zprávě zmiňován: zmocněnec pro jižní Moravu Ladislav Mackrle se měl podle odposlechů domlouvat s Vybíralem, jak vyjednají pro jisté zemědělské družstvo výhody a »od jejich zástupců pak získají finanční obnos«.
Razantní kroky dosud nepodniklo ani vedení policie, které má na seznamu lidí s pochybnými kontakty hned několik vysoce postavených osob, včetně hlavního policejního kontrolora. »Ty informace prověřují dvě komise. Až vyšetřování uzavřou, vydají společné stanovisko,« odráží otázky Roman Skřepek z Policejního prezídia.
Stejně bezvýsledné je pátrání po tom, zda a jak Ministerstvo vnitra naložilo s informací, že jeden z tamního úředníků pomáhal získat státní občanství členu ruskojazyčné mafie.

Známe, ale nebereme

Když HN v minulých dnech žádaly po podezřelých úřednících vysvětlení jejich pochybných schůzek, všichni shodně tvrdili: Vybírala známe, ale uplatit jsme se nenechali. A tvrdí to nejen státní úředníci, ale i podnikatelé, jimž měl Vybíral prodávat informace o státních zakázkách. Například Jiří Bažata, ředitel jedné z divizí stavební společnosti Skanska, pro něhož měl podle utajované zprávy Vybíral »za úplatu ovlivňovat výběrová řízení na stavební práce«.
»Byl jsem informován panem Bažatou, že byl přibližně v druhém pololetí loňského roku kontaktován panem Vybíralem, který se mu opakovaně snažil nabídnout lobbistické služby. Této nabídky pan Bažata nevyužil,« uvádí Bažatův nadřízený, generální ředitel Skansky Zdeněk Burda.
Nikdo ze zmiňovaných úředníků dosud nicméně nebyl obviněn. Vyšetřovatelé sice slibují, že počet stíhaných se v korupční aféře ještě rozšíří, někteří mohou ale obvinění uniknout, protože se nepodaří najít dostatek důkazů.

ODS: Zmiňované prověříme

Politici ODS slibují, že pokud se jim podaří složit vládu, podezřelé úředníky prověří a případně propustí. »Naším cílem je státní správu očistit od korupčníků,« říká místopředseda ODS a jeden z možných ministrů Petr Nečas. Jeho stranický kolega a bezpečnostní expert ODS Jan Vidím tvrdí, že s očistou měly začít úřady dávno samy.
»Osoby zmíněné ve zprávě měly být okamžitě poslány na nucenou dovolenou a ministerská kontrolní oddělení měla začít prověřovat jejich dosavadní práci,« prohlašuje Vidím.
»Může se ale také ukázat, že se nedopustili žádného trestného činu a že vlastně neporušili žádná etická pravidla. Prostě mohli jen jednat v dobré víře a třeba vůbec netušili, s kým mají tu čest,« připouští poslanec Vidím.
Jan Kubice, šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu »Je zřejmé, že organizovaný zločin nalezl mechanismy, jak ve svůj prospěch ovládnout státní správu za účelem dosažení zisku.«

O kom se zmiňuje Kubiceho zpráva

LOBBISTÉ Většinu popisovaných korupčních kontaktů údajně zprostředkovával lobbista František Vybíral, o zákulisí státní správy se živě zajímal i Miroslav Šlouf nebo Jaroslav Jurka.
PORADCI A TAJEMNÍCI MINISTRŮ Jan Hanáček, Josef Láznička, Ludmila Schwarzová podle odposlechů dávali Vybíralovi citlivé informace ze státních úřadů.
POSLANCI Vybíralovi měl pomáhat například poslanec KSČM Alexandr Černý nebo politik ČSSD Antonín Sýkora.
STÁTNÍ ÚŘEDNÍCI Vybíral se setkával i s níže postavenými úředníky Ministerstva práce a sociálních věcí.
POLICEJNÍ VELITELÉ Jak se zjistilo pomocí odposlechů, pobočník expremiéra Stanislava Grosse si velmi často telefonoval s vlivnými policejními veliteli.
PODNIKATELÉ Podle zprávy součástí korupční sítě bylo několik desítek podnikatelů. Od největšího obchodníka s realitami v Česku přes zástupce stavební či počítačové firmy po neznámé podnikatele, kteří jsou považováni za členy ruskojazyčné mafie.

Foto popis|

O autorovi| Radek Kedroň, www.ihned.cz/kedron


Titulek:               Pan Sokol se velmi mýlí
Datum vydání:          20.6.2006
Zdroj:                 Haló noviny

Autor:                 Jaroslav KOJZAR


Pan Sokol se velmi mýlí
POZNAMENÁVÁME

Na internetu v současné době probíhá diskuse, zda je možné více věřit ‘elitnímu policistovi’ Kubicemu, či premiéru Paroubkovi. Pochopitelně akcent nevíry je posunut směrem k Paroubkovi, i když, jak se stále více ukazuje, Kubiceho zpráva zveřejněná těsně před volbami je snůškou drbů a pomluv zakomponovaných do několika pravd nebo názorů, které mohly klidně být předány poslancům v jiném vhodném termínu a z hlediska jejich významu nemohly ovlivnit výsledky voleb. Ony drby a lži, na jejichž vyvrácení nebyl čas, však ano.
Kdo to vlastně je onen ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu? Je skutečně elitním policistou anebo prodlouženou rukou určité skupiny polistopadových vládců? Především tento dnes třiapadesátiletý muž před rokem 89 byl sedmatřicetiletým nepolicistou. Byl, jak proniklo na veřejnost, taxíkářem, který měl vozit disidenty, a tudíž věděl o nich leccos. I oni o něm. Proto dnes lze již otevřeně napsat, že spolupracoval s disidenty. Ne však zřejmě natolik, aby se o něj začala intenzívněji zajímat Státní bezpečnost. Jisté je, že právě při této činnosti se zřejmě sblížil s Janem Rumlem, který ho ihned po nastoupení do náměstkovské a později ministerské funkce okamžitě přijal do služeb ministerstva vnitra, aby se zapojil i do likvidace týmů vyšetřujících rumovou aféru, jež vedla až na Rumlovo ministerstvo. Proto se nikdy spojení mafie a vedení MV nepodařilo dořešit. To bylo zřejmě dobře zhodnoceno, a proto za vládního týmu ODS s posvěcením prezidenta Havla se dostal i do své nynější šéfovské funkce. Jen jednou se s ním židle zakymácela, to když premiér Zeman zjistil jeho některé úlety. U prezidenta Havla měl však zastání, což nutně ovlivnilo i premiéra. Kubice mohl tedy dál ovlivňovat dění, dál spolupracovat i s bývalými kamarády - neumím si představit, že by se od nich distancoval. Pak přišlo letošní jaro. Až příliš mnoho kauz, do kterých byl zapleten jeho útvar anebo je měl řešit a neřešil, i když pro veřejnost zůstával mimo dění. Mám na mysli útěk Krejčíře, zavraždění Mrázka, stále se rozšiřující aféru kolem soudce Berky a další medializované i nemedializované kauzy.
Jaký tedy je Jan Kubice? Elitní policista? Vždyť nikdy nešlapal v uniformě ulici a nevyšetřoval krádeže a vraždy. Neměl zkušenosti. Nemohl tedy vyšetřovat. Vrabci si štěbetají ve větvích, že jeho hlavním úkolem bylo jen dohlížet, aby se nikdo z lidí, kteří ho dosadili, nenamočil do problémů. A že jich bylo v době bezbřehé privatizace mnoho, víme všichni. Byl naivním ochráncem zákonnosti, jak se nám pokouší namluvit páteční MF Dnes? »Čestným naivou«? Podle exministra Sokola, jak jsme se také dozvěděli koncem minulého týdne, prý »selhal ve všech směrech«. Nejsem stejného názoru. Čin Kubiceho, zveřejnit snůšku drbů těsně před volbami, kdy se zvedají preference jak ČSSD, tak komunistů, které do toho plivnutím také namočil, ač se obratem ruky ukázalo, že jde o vyložený podvrh, neprozrazuje naivitu. Prý ho nenapadlo, tvrdí jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, že »tu aféru využije ODS«. Prý zpanikařil, protože podkladové materiály k mnoha případům si vyžádala inspekce ministra vnitra a tak spěchal, že dokonce nevzal na vědomí své nadřízené a dohodl se s předsedou bezpečnostní komise poslancem Vidímem z ODS přímo. Čeho se bál? Že inspekce odhalí lži a podvody, polopravdy a dohady, které jedna paní povídala a jeho lidé za ně vyinkasovali peníze? Pokud jsou v ní stejné »pravdy« jako ta o pedofilii premiéra Paroubka a zavraždění podnikatele Mrázka podnikatelem-kolotočářem Kočkou či lživé obvinění jednoho poslance KSČM, k němuž jsme se v Haló novinách také vyjadřovali, nedivme se jeho obavám. Byla to hra vabank. Kubice si musel být vědom, že vyhraje-li ČSSD, jsou jeho chvíle v útvaru sečteny, pokud vyhraje ODS, má svou budoucnost zase na dlouhý čas zajištěnu. Pan Sokol se svým »selháním« je podle mne hodně vedle.

Foto popis|


Titulek:               Středo-pravá vláda umírá
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Respekt
Rubrika:               Komentáře
Autor:                 Erik Tabery
Strana:                3
ID:                    RE2006061907025500

Středo-pravá vláda umírá
ODS už přemýšlí o další variantě kabinetu

Středo-pravicová koalice se ještě ani nenarodila a už pomalu začíná umírat. V půlce minulého týdne na večerní schůzce prý Mirek Topolánek seznámil Miroslava Kalouska a Martina Bursíka s tím, že jednání se sociálními demokraty o nějaké podpoře naprosto zkrachovala. Ačkoli sestavování kabinetu bude pokračovat, s největší pravděpodobností je to už jen pohřební slavnost.

Nevyšlo to

Objevila se řada úvah, že občanští demokraté hrají s veřejností pouze jakousi nečistou hru - tváří se, jako by chtěli koalici se zelenými a lidovci, ale ve skutečnosti je vše připravené na vládu s ČSSD. Zatím ale vše nasvědčuje, že tomu tak není. Dokonce i zástupci menších stran přiznávají, že jednání s Mirkem Topolánkem jsou velmi korektní, a zdá se jim, že by jen těžko před nimi mohl hrát tak přesvědčivě podvodné představení.
Šéf ODS prý svou strategii opíral o přesvědčení, že po Paroubkově prohře, povolebních chybách a nervozitě vznikne v ČSSD nějaké pnutí, které ho sesadí, nebo aspoň omezí jeho vliv. Proto ihned začal vyjednávat o vládě, jako by měl ve sněmovně jasnou většinu, a ani na vteřinu nezaváhal. Měl to být tlak na sociální demokraty, upozornění, že mohou zůstat mimo hru, pokud neprojeví nějakou vstřícnost. Až do půlky minulého týdne lidovce a zelené přesvědčoval, že se mu podaří sehnat podporu aspoň u části poslanců.
Tato strategie však nevyšla a nikdo z ČSSD nechce kabinet podpořit. A to ani po úpravě vládního programu, jehož rodící se obrysy se popravdě od programu minulé vlády zase až tak neliší - zůstává bezplatné školství, u doktorů by se jako dosud platilo, ale přehledněji. Daňová reforma by byla poměrně měkká a sociální politika třeba vůči rodinám ještě vstřícnější než dosud.
Sociálním demokratům však jde především o to, aby mohli nějakým způsobem zůstat u moci. Je to naprosto pochopitelná strategie, byť se může ukázat jako chybná. Znamená totiž nutnost podílet se na té moci s největším rivalem, občanskými demokraty. Přijmou to voliči, které ČSSD nalákala ostrou kritikou pravice?
Navzdory tomu všemu se bude v sestavování koalice pokračovat. Proč? Každá ze tří koaličních stran má jinou motivaci. Občanští demokraté chtějí dokázat, že své dosavadní jednání mysleli vážně. Zároveň každým dnem zvyšují tlak na sociální demokraty, aby třeba nakonec couvli. Lidovci jsou v pozici, kdy si kvůli nepříliš velkému úspěchu ve volbách nemohou vyskakovat. A zelení zase cítí šanci veřejnost přesvědčit o tom, že ač jsou malou stranou, dokázali na občanských demokratech a lidovcích vyjednat do vládního prohlášení velkou část svého programu.

Jaké jsou možnosti

V tuto chvíli se zdá už téměř zbytečné analyzovat kabinet, který má tak malou naději na existenci. Je tu ale přece jen několik momentů, které stojí za pozornost. Třeba už to příjemné ticho, jež se rozhostilo nad rudými poslanci. Tady se ukazuje základní výhoda středo-pravicového kabinetu. Vliv komunistů by se téměř vymazal, protože hlavní opoziční síla - sociální demokraté - jsou slyšet za dva. Tento moment je třeba si zapamatovat, protože není jisté, na jak dlouhou dobu budou rudí v útlumu.
Příjemnou změnou je i to, že koaliční partneři z menších stran nejsou lidmi z ODS tupeni a vydíráni. Za to se ODS dočkala vstřícného rozdělení křesel ve vládě - Topolánkova strana by jich měla mít devět a lidovci se zelenými po třech. I programově zatím působí koalice zajímavě, je proevropská, mírně, ale přece reformní a vstřícná k životnímu prostředí.
I Mirek Topolánek mile překvapil, když partnery a novináře přestal unavovat svou nervózní agresivitou, která se dřív objevovala při každé druhé otázce. Není divu, že průzkumy veřejného mínění jej hned pasovaly do role nejpřijatelnějšího premiéra.
Co ale bude dál? V politických kuloárech se mluví o tom, že až Topolánkovi selže trojkoalice, pokusí se sestavit menšinovou vládu s lidovci, a pak vyjedná nějaký obchod se sociálními demokraty. Lidovci by měli být jakýmsi alibi, že nejde o velkou koalici či obdobu opoziční smlouvy. Socialistům by zase bylo milé, že nebudou v opozici jedinou demokratickou stranou, navíc by kabinet musel hodně vyjednávat, protože by neměl ani tu stovku hlasů. Nakolik to odpovídá pravdě, těžko soudit. Scénářů teď ve vzduchu poletuje mnoho. Že se bez nějakého obchodu nesestaví vláda, je zřejmé od začátku, jde tedy spíše o to, jaký obchod by to byl.
Z komentáře na vedlejší straně je patrné, proč by bylo dobré, kdyby socialisty a konzervativce oddělovala klasická bariéra mezi vládou a opozicí. Jakmile se stvrdí spolupráce ideově odlišných stran společným vládnutím, svazuje to všem ruce. V ekonomické oblasti téměř vždy vyhraje to ustrašenější řešení - vždyť lidé budou nakonec rádi, že se neodehraje nějaký třesk. Vážnější je to ale v jiné sféře. Jestliže může premiér Paroubek s klidem prohlásit „pan Kubice bude rád, když dostane u soudu podmínku“, je zřejmé, kam by takové svázání rukou u nás vedlo. Došlo by k další čistce v policii, zastavilo by se vyšetřování případů, do kterých je sociální demokracie vtažena. V ČSSD se dokonce mluví o tom, že skutečná jednání o vládě začnou až tehdy, kdy komise policistů a státních zástupců zřízená ještě za jeho vlády oznámí, že šéf Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice pochybil se zveřejněním své zprávy, a očistí Paroubka.
Bylo by na pováženou, kdyby na takový obchod ODS přistoupila. Opoziční smlouva ji už jednou stála úspěch ve volbách a ohrozila samotnou existenci strany. Pokud by takový krok opakovala, poškodilo by ji to na dlouhou dobu.
Příliš nadějí nelze očekávat ani od návrhu některých socialistů, aby vznikla vláda odborníků. Za příklad dávají Tošovského kabinet z první poloviny roku 1998, jenže tento tým měl předem jasně vymezený čas existence a nevýrazný program - díky tomu se neprojevovaly zásadnější rozpory. Navíc v zemi, kde stále sílí volání po nezávislých, a tudíž prý lepších osobnostech v politice, je takový směr téměř nebezpečný. Může být totiž nakažlivý. Nezávislé osobnosti mají své smysluplné místo například v Senátu, ale v nejvyšších patrech politiky jsou zapotřebí být lidé, kteří mají mandát od voličů. Úřednické vlády je lepší nechat na krizové situace. A především, i v případě „odborné“ vlády hrozí riziko, že se zapomene na všechny politické kauzy: ministr vnitra by věděl, komu vděčí za svůj post. Dokazuje to dnes František Bublan, který vzbuzoval naději, že povede skutečně nezávislou politiku na vnitru. Přitom končí jako přikrývač největších skandálů.

Zásady nakonec

Cestou z nouze mohou být předčasné volby, ale do toho zejména ODS a ČSSD nepůjdou. Vždyť na dnešním výsledku vydělá každá ze stran téměř půl miliardy korun. To už stojí za nějakou tu dohodu. Proč si ale neuchovat trochu idealismu a doufat, že zásady budou nakonec pro někoho z hráčů důležitější?
Q K tématu také text na str. 4 a rozhovor na str. 16.


Titulek:               Kubiceho zpráva začíná žít
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Respekt

Autor:                 Jaroslav Spurný


Kubiceho zpráva začíná žít
Pátrání se už asi jen těžko podaří zastavit

Plukovník Jan Kubice se v posledních dnech nenudí. Policie začala prověřovat osm trestních oznámení podaných na šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu od lidí, kteří byli v různých souvislostech uvedeni v jeho zprávě o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Její pravdivost a možný dopad na vyšetřování závažných zločinů prověřuje zase speciální tým složený ze státních zástupců a policistů. Inspekce nadále prošetřuje Kubiceho podřízené. Pouze pátrání Kubiceho týmu po korupci v politice a státní správě, vrazích, dlouhých prstech ruských mafií je trochu utlumeno. Detektivové útvaru jsou decimováni a otráveni z tlaku jejich kolegů z inspekce, kteří šťourají nejen v údajně falšovaných cesťácích, ale i v tom, zda si detektivové nenapsali víc přesčasových hodin nebo nezpronevěřili peníze určené na odměny za služby práskačů.

Cena „Mrázkova archivu“

Věci se ale přesto pohnuly. Mediální dohady o kvalitě Kubiceho zprávy, spekulace, zda jde o snůšku neprofesionálních blábolů, nebo slušnou a profesionální kompilaci operativních spisů, se pokusil uzavřít po schůzce s prezidentem Václavem Klausem ministr vnitra František Bublan. „Část zprávy je skutečně dobrým popisem kauz, které jsou nyní předmětem vyšetřování. Jde například o kauzy biolihu a údajně politického ovlivňování jejího vyšetřování a o vraždu kontroverzního podnikatele Františka Mrázka. Zbytek jsou ale neprověřená obvinění, která mohou a nemusí být pravdivá,“ tvrdí dnes Bublan. „A neprověřené informace neměly ve zprávě co dělat,“ dodává. Budiž, ale zkusme si tu hru se slovíčky na neprověřené a skutečné probrat.
Státní zastupitelství na základě Kubiceho zprávy otevřelo vyšetřování tří už uzavřených případů. O jaké jde, tají, ale jeden z nich se přesto dostal do médií. Policie znovu prověří údajnou sebevraždu šéfa pražské vyšetřovačky Zdeňka Janíčka. Ten si loni v únoru ve sklepě panelového domu, kde bydlel, nejprve podřezal žíly, pak se oběsil a poté se ještě devětadvacetkrát bodl kuchyňským nožem. Policisté případ brzy uzavřeli: Janíček měl prý strach z dalších reorganizací v policii, obával se nečistého boje o vysoké policejní posty.
Už před rokem na těchto stránkách stálo, že okolnosti Janíčkovy smrti jsou příliš podivné, ale především, že policie nikdy opravdu nevyšetřila její motiv. Tento zkušený profesionál, který za třicet let služby prošel desítkami reorganizací, včetně té největší po roce 1989, znal pozadí desítek korupčních případů, které vyšetřoval on nebo jeho podřízení (od tunelů v IPB přes Komerční banku až po švýcarské konto ODS). Navíc těsně před smrtí bylo zatčeno kvůli spolupráci se zločinci - především Berdychovým gangem - a korupci šest jeho podřízených, včetně nejbližšího spolupracovníka Zdeňka Pichlíka. Janíček se týden před smrtí obrátil s obavami o budoucnost na právníka Miroslava Janstu (muže známého z kauzy biolíh, obchodů mezi magistrátem a Výstavištěm nebo z případu pokusu o vraždu někdejšího věřitele sociálních demokratů Ivana Lhotského) a požádal jej o zastupování. K němu už nedošlo.
Vraťme se ale k tomu, co píše o Janíčkovi Kubiceho zpráva. Ta zmiňuje dokument, který byl nalezen v archivu Františka Mrázka, kde se to jen hemžilo kompromitujícími materiály na politiky, státní úředníky i zločince. Po lednové smrti Mrázka zdědil archiv Tomáš Pitr, u nějž ho také našla Kubiceho jednotka při dubnové domovní prohlídce. V dokumentu se píše: „Schůzky po zatčení Pichlíka, které se zúčastnily v domě advokátky Rejholcové osoby z podsvětí, mělo dojít k tomu, že byl vypsán seznam vysokých důstojníků policie, kteří měli být na seznamu popravy. Postup byl stanoven takový, že na seznam byly vypsány lístečky, které byly dány do klobouku a bylo vytaženo jméno policejního důstojníka Janíčka.“
Na základě této zprávy zahájila nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká nové vyšetřování Janíčkovy smrti. Mimochodem, tato lámanou češtinou napsaná věta se v Kubiceho zprávě ocitla v těsném sousedství informace o připravované vraždě Stanislava Grosse a dnes už legendárního „poznatku“, že premiér Paroubek měl zneužívat dceru svého přítele.
Přitom „Mrázkův archiv“ byl nejvíce zpochybňovanou částí zprávy. Přesto inspiroval Nejvyšší státní zastupitelství k akci. Tak co je ve zprávě skutečně důležité a co ne? „Jak už jsem řekl, ty o biolihu, vraždě Mrázka a možném ovlivnění vyšetřování,“ opakuje ministr vnitra. A Renáta Vesecká? „Nebudeme zatím poskytovat žádné informace,“ říká její tiskový mluvčí František Tlapák.

Naskočila mně kopřivka

„Omlouvám se, nemůžu se s vámi setkat, nedělám nic jiného, než že odepisuju na různé přípisy, žádosti o vysvětlení a další úřední věci,“ říká do telefonu plukovník Kubice. Nechce ani komentovat pokračující vyšetřování svých podřízených. O cesťácích, připsaných přesčasových hodinách a krádeži peněz z fondu na agenty už byla řeč. A Kubice stojí za tím, že jeho podřízení nic tak zlého neprovedli.
Ale je tu ještě jeden případ. Jeho podřízený je podezříván, že vzal úplatek v dost nepřehledném případě. Zatkl totiž mezinárodně hledaného podvodníka z Polska, prý na přání jiného zločince, kterého vyšetřují celníci. Údajně proto, aby mu nemusel zločinec vyšetřovaný celníky splatit nějaký dluh a detektiv za to dostal peníze. Co se skutečně stalo a zda šlo o korupci, je opravdu nejasné. „Když jsem se dozvěděl, že za tím stojí celníci, naskočila mně kopřivka,“ říká Kubice. Proč? Když před šesti lety byli zatčeni jeho elitní podřízení a rozprášen odbor, který stál za likvidací místních aktivit solncevské mafie, stál za jejich falešným (u soudu vyvráceným) obviněním také celník. „To déja vu mi připadá šílené,“ říká Kubice, „aniž bych ovšem znal podrobnosti současného vyšetřování,“ dodává a tím jeho sdílnost končí. Mimochodem i v jeho současné zprávě figurují jména ze solncevské mafie a odposlechy prokázaný kontakt na Františka Vybírala, kamaráda sociálnědemokratických ministrů, muže, který je stíhán za korupci v případě biolíh.
„Nebudeme se k tomu vyjadřovat,“ říká šéf inspekce Miroslav Borník. „Neposkytujeme žádné informace, to pátrání bude ještě nějaký ten měsíc trvat,“ odpovídá i František Tlapák na otázku, co vyšetřil tým, který prověřuje pravdivost Kubiceho zprávy a škody, které mohlo její zveřejnění způsobit při vyšetřování vraždy Mrázka či korupce v biolihu nebo v aféře Čepra.
Tyto policejní vyšetřovací manévry mají samozřejmě vliv na samotné pátrání detektivů z ÚOOZ v klíčových záležitostech korupce a vražd. „Pátrejte po věcech, které se týkají hlavounů, když na vás ti hlavouni hrozí, když z vás dělají zločince nebo aspoň zloděje,“ říká detektiv z vyšetřovacího týmu. Přesto je přesvědčen, že pátrání dnes už nikdo nezastaví. „Když na to upozornil prezident, píší o tom noviny, a teď i ministr připustil, že máme pravdu,“ dodává s tím, že na schůzku s novinářem přišel naposled, protože má strach, že může být kvůli krátkému rozhovoru se zástupcem médií obviněn z prozrazování utajovaných skutečností.
Vraťme se ještě na chvíli k případu Janíček, ten ilustruje pohyb v pátrání ÚOOZ. Detektivové z útvaru mají - neprověřené - informace, že by za jeho sebevraždou (možná vraždou) mohla stát docela divoce působící dohoda. Zjednodušeně řečeno: Janíčkovi podřízení, včetně Pichlíka, prostě obvinili na základě vykonstruovaných obvinění bohaté podnikatele. Těm pak dali přes prostředníky najevo, že je ze šlamastiky mohou vytáhnout advokáti „s kontakty“. Přesně řečeno spřátelení advokáti policistů z Janíčkovy pražské správy (jednou z nich je Pichlíkova družka Helena Rejholcová, jmenovaná v Kubiceho zprávě). Právníci prý brali v těchto manipulovaných případech palmáre v řádu statisíců či milionů korun. O palmáre se pak podělili s detektivy.
Pro znalce a experty je Kubiceho zpráva inspirativním čtením. Pro detektivy z útvaru rutinní práce. Zpráva zmiňuje například čtyři roky starou vraždu Rudolfa Javornického - podle dokumentu si ji měl objednat Mrázek. Jen na vysvětlenou, Javornický, velmi známá figurka podsvětí, byl jedním z korunních svědků policie ve vykonstruovaném procesu proti Romanu Hrubantovi, někdejšímu členu BIS, který před osmi lety v přísně tajné akci prověřoval úniky informací z tajné služby směrem k představitelům sociální demokracie (soudem nakonec osvobozen). Jedním z lidí, které Hrubant obviňoval z vynášení informací z BIS, byl Tomáš Kadlec, kterého zase Kubiceho zpráva zmiňuje v souvislosti s podvody v Čepru.

Dobrá zpráva

Kubiceho zpráva je kompilace, která pomáhá orientovat se ve spletitých a léta policií přehlížených případech korupce, podvodů a vražd - od Mrázka přes Unipetrol, odkoupení stamiliardového ruského dluhu až po biolíh či korupci ve státních Lesích ČR. Jak připouští Kubice, ministr vnitra Bublan i Renáta Vesecká, vyšetřování všech případů, které mají na stole detektivové z ÚOOZ, bude trvat ještě měsíce, možná roky. Ale dobrá zpráva je, že malou šanci mají „hlavouni“, kteří by chtěli pátrání zastavit. Tisk, prezident Václav Klaus, ale - a to je překvapivé - i Kubiceho nadřízení z policejního prezídia totiž dávají jasné signály, že si přejí dotáhnout pátrání do konce.

Dávají nové informace v Kubiceho zprávě naději, že se případy v ní uvedené prošetří? Více na www.respekt.cz.

Foto popis| Jan Kubice má zlý sen: celníky.
Foto autor| FOTO GÜNTER BARTOŠ


Titulek:               Čert vem míč
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Euro
Rubrika:               Monitor
Autor:                 JOSEF MICHL


Čert vem míč
euronotes

Místopředseda ODS Petr Nečas veřejnosti připomněl, že předvolební vyjednávání se nesmějí brát smrtelně vážně. Jedna věc je totiž koaliční dohoda tvořící „průsečík programových priorit“ tří stran, druhý žánr je programové prohlášení vlády, které sice musí vycházet z koaliční dohody, ale současně musí být napsáno tak, aby vládě, která nemá většinu, umožnilo projít hlasováním o důvěře. (Jinak řečeno: obsah není nic, forma vše. Ve staré anekdotě dva fotbalisté svádějí urputný souboj. Vtom se jeden zastaví: Kde je míč? Čert vem míč, hrajeme dál, zní odpověď.) * Šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice, který svou zprávou o údajném prorůstání podsvětí s politickými špičkami ČSSD výrazně zasáhl do volební kampaně, připustil, že „s dnešní zkušeností“ by do zprávy neověřené údaje již nedával. (Na to, že je pan plukovník v čele ÚOOZ už dvanáctý rok, dospěl k této zkušenosti neobvykle brzy.) * František Bublan má pocit, že informace o pokusu o uplacení Pavla Ploce pustil do světa někdo z ČSSD. „Znáte to, tak to řeknete dvěma lidem a každý má zase dalších pět důvěryhodných kamarádů, a tak se to šíří velmi rychle,“ uvedl ministr vnitra pro rádio Frekvence 1. (Známe. V ČSSD je to po osmi letech vládnutí vůbec samý přítel a přítelkyně a znáte to, každý něco potřebuje, a tak se to šíří velmi rychle.) * Odstupující vláda možná na jedné ze svých posledních schůzí schválí projekt převedení veškerých soudních spisů do digitální podoby. (Tomu se říká dobrý nápad. A správně načasovaný.) * Německá pohraniční policie vrátila do Česka z hraničních přechodů pětadvacet fotbalových fanoušků, protože šlo o známé firmy, u kterých hrozilo, že svým chováním ohrozí veřejný pořádek a bezpečnost na světovém šampionátu. (Aha, tak proto čeští politici cestují na fotbal raději vzduchem.)


Titulek:               Volební zákon je na hraně ústavnosti
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Respekt

Autor:                 Erik Tabery


Volební zákon je na hraně ústavnosti
S profesorem Jiřím Přibáněm o ústavě viditelné a neviditelné

* I dva týdny po volbách se stále nechce věřit, že volby dopadly patem. Jak zabránit opakování takové situace?

Myslím, že se význam patu přeceňuje, protože se jedná o zcela ojedinělý výsledek. Je velmi pravděpodobné, že poměr 100:100 se v Poslanecké sněmovně nebude hned tak opakovat, takže není třeba se zaměstnávat možnými způsoby, jak mu do budoucna zamezit.

* Neměl by být počet poslaneckých křesel lichý?

Nabízí se to jako technicky nejjednodušší řešení, ale tak získáte pro změnu sudý počet všech členů parlamentu, který může podobným způsobem komplikovat například volbu prezidenta. Problém nespočívá v sudých nebo lichých číslech, ale ve schopnosti politických stran vytvářet funkční koalice.

* Přesto se už znovu rozpoutala debata o změně volebního zákona. Co by pomohlo?

Volební zákony se od roku 1990 dost podstatně změnily. Zatímco v prvních svobodných volbách jsme volili ryze poměrným způsobem, poslední volby probíhaly podle progresivního přerozdělování získaných hlasů na mandáty, čímž se do stávající poměrné volby vnesly výrazně většinové prvky.

* Takže je náš systém protiústavní?

Řekněme, že dnešní volební zákon je tak na hraně ústavnosti, protože podle ústavy se do Poslanecké sněmovny volí poměrně, zatímco do Senátu podle většinového systému. Další posílení většinových prvků pro volby do Poslanecké sněmovny by Ústavní soud s největší pravděpodobností prohlásil za protiústavní podobně, jak to udělal už v roce 2001 s volebními změnami prosazovanými tehdejší ČSSD a ODS v rámci tzv. opoziční smlouvy. Myslím si, že na tom nemůže změnit nic ani ta skutečnost, že dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský dotyčné změny v oné době z titulu své tehdejší vládní funkce prosazoval.

* A nedá se napadnout u Ústavního soudu už ten dnešní systém, který umožňuje, aby se např. v Libereckém kraji hlasovalo de facto ve většinovém a v Praze v poměrném systému? Zelení to chtějí udělat.

Napadnout se dá, ale na výsledku voleb to nic nezmění. Nechci se pouštět do prognóz, ale disproporčnost celého systému, kterou zelení napadají, kritizoval už nález Ústavního soudu, jímž se rušila volební novela z období tzv. opoziční smlouvy.

* Často se hovoří o kvalitách většinového britského systému. Nedal by se přesadit systém z jedné země do jiné?

Takový postup se označuje jako „právní transplantát“. A velmi dobře víme, že s transplantáty bývají potíže, protože předem nelze jednoznačně určit, jak na ně bude tělo reagovat, a dokonce hrozí, že dojde k jeho zhroucení.

* Jakou odhadujete reakci „těla“ v tomto případě?

Troufám si říct, že přijetí britského většinového systému, který mimochodem není zase tak starý a prověřený tradicí, jak se předpokládá, by v českých politických podmínkách vedlo jen k větší izolaci současných politických elit, neprůhlednosti jejich vládnutí a dalšímu nárůstu korupce. Většinový systém má některá vážná úskalí, například umožňuje sestavit vládu straně, která může mít výrazně menšinovou podporu mezi občany. A tak např. ve 20. letech minulého století britské vlády získávaly v celonárodním měřítku méně než 40 % všech hlasů, a přesto pohodlně sestavily většinovou vládu. Tento demokratický deficit v Británii ale vždy vyvažovaly ústavní konvence a principiální konsensus, který politické strany dodržují navzdory všeobecně konfrontačnímu politickému stylu.

* Takže není možné, aby tam někdo zpochybnil politický systém nebo výsledky voleb?

V takových podmínkách není myslitelné, aby političtí rivalové zpochybňovali samotný proces svobodných voleb, jak to učinil český premiér v reakci na volební výsledek. Stejně tak je z druhé strany absolutně nepředstavitelné, aby tři dny před volbami mohl policejní či jakýkoli jiný úředník obvinit svou vládu z rozsáhlé korupce. České volby a aféry s nimi spojené jsou pro mne výmluvným důkazem, že zdejší politická ani ústavní kultura by britský jednokolový systém většinové volby nebyla schopna vstřebat.

* Myslíte si, že šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice udělal chybu, když vystoupil se svou kritikou?

To nebyla jen chyba, ale velmi vážné porušení politické nestrannosti policie a veřejné správy vůbec. I kdyby vše, co pan Kubice řekl, byla pravda, takové informace přece nemohou úředníci sdělovat jen tak poslancům a médiím a ještě k tomu několik dní před volbami.

* Není to spíš tak, že ve Velké Británii by se šéf policie nepokusil bránit vyšetřování elitního týmu, protože nitky vedou k vládě? Pak je Kubiceho čin zoufalý, ale pochopitelný.

Ta obvinění jsou nesmírně závažná, musí se důkladně prošetřit a na základě zjištění vyvodit politická a případně i trestní odpovědnost. Prorůstání stranických elit, státního úřednictva a policie s organizovaným zločinem je vždy smrtelným nebezpečím pro demokracii. Avšak čin pana Kubiceho se paradoxně blížil způsobům policejního státu, kde je možné, aby policie svými informacemi i smyšlenkami takto zasahovala do politiky.

* Ale co obava, že po volbách by to vláda ČSSD mohla zamést pod koberec?

O motivech můžeme spekulovat, ale důsledky toho činu jsou velmi škodlivé. Taková zpráva měla přijít nejpozději před začátkem předvolební kampaně a pan Kubice, pokud neměl důvěru vůči premiérovi a vládě, ji kromě poslanců mohl coby státní úředník předat také přímo prezidentovi země nebo předsedovi Senátu jako druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli ve státě. Takovou zprávu ale přece nelze předat v jakési polotovarové směsici faktů a fikcí poslancům, kteří v té době byli již pod vlivem vrcholící předvolební kampaně rozžhavení doběla.

Lidi, ne ústava

* Zrušil byste Senát?

Dnes vidíme, že se ústavní experiment s dvoukomorovým parlamentem příliš nepovedl. Na rozdíl od jiných si ale nemyslím, že by nepopulární Senát bylo nejlépe zrušit, protože rizika spojená s novým vyvážením a rozložením brzd a rovnováh pro jednokomorový parlamentní systém by byla v dnešní politické situaci příliš vysoká. Existující většinová volba je navíc tím nejlepším modelem, který se pro Senát zvolil. Podíváme-li se potom na volební zkušenosti ze sousedních zemí, jako jsou Německo nebo Maďarsko, které obě mají systém kombinované volby, zjistíme, že také tam mají problémy se sestavováním vládních koalic nebo s vládami opírajícími se jen o velmi těsnou většinu v parlamentu. Vzpomeňte si na minimální většinu Schröderovy koaliční vlády nebo na proces sestavování velké koalice vedené kancléřkou Merkelovou. Měli bychom se už zbavit naivní představy, podle které volební systém vyřeší problémy vládnutí v naší zemi. Jedná se o politický problém, který má zase jen politické řešení, a proto se ho nelze zbavit nějakým přepisováním volebního zákona nebo ústavy.

* A jaké je to politické řešení? Je česká ústava špatně napsaná, tj. nepřipravená na podobné situace, jakou máme dnes?

Myslím, že ústava má své chyby jako kterýkoli jiný lidský výtvor a že se na ní podepsala doba a rychlost, s níž vznikala. Když se ale na celou věc podíváte z širšího hlediska a vezmete si například Británii, která dodnes nemá psanou ústavu, uvědomíte si, že nezáleží ani tolik na psaném dokumentu, ale mnohem více na těch, kdo ve státě vykonávají ústavní funkce.

* Jenže se zdá, že přešlapujeme na místě. Někteří politici a analytici hovoří o krizi.

Dnešní situace nepředstavuje žádnou ústavní krizi, tedy zatím. Prezident pověřil předsedu vítězné politické strany koaličními jednáními s tím, že ho zamýšlí jmenovat předsedou vlády a oficiálně pověřit jejím sestavením. Tato vláda ale bude muset získat podporu Poslanecké sněmovny a dnes je jen ryzí spekulací, jestli se tento politický úkol předsedovi vítězné strany podaří splnit. Na to vám nedá odpověď žádná ústava a je dobře, že úlohu prezidenta v těchto povolebních jednáních se nepodařilo ústavně svázat. Například povinností jmenovat premiérem předsedu vítězné politické strany.

* Což před pěti lety navrhoval Václav Klaus, když ještě působil v úřadu Václav Havel.

Sestavování vlády je velmi složitý politický proces, ve kterém prezident hraje klíčovou úlohu, a proto potřebuje také jistou vyjednávací volnost. Tato prezidentská pravomoc zcela spadá do naší středoevropské ústavní tradice a není třeba ji omezovat nebo jinak měnit.

Co kdyby

* Co nastane podle ústavy, když Mirek Topolánek nesestaví vládu?

Prezident bude v tomto případě postupovat znovu stejným způsobem a se stejně svobodnou volbou, koho za předsedu vlády jmenovat. Teprve ve třetím pokusu jmenuje premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

* Jenže politici se zatím nemohou shodnout ani na obsazení funkcí ve sněmovně. Co když v době třetího pokusu ještě nebude znám šéf sněmovny?

Lze si jistě představit řadu více či méně spekulativních „krizových scénářů“. V jednom z nich by sněmovna nemusela být schopna ustavit své vedení a začít pracovat, takže by vláda jmenovaná prezidentem neměla koho žádat o vyslovení důvěry, nemohla by legitimně vládnout a celý systém ústavní moci by byl paralyzován, což je ale velmi nepravděpodobné. Stejně tak by mohla nastat krize, kdyby vláda, která nezískala důvěru, činila zásadní ústavní rozhodnutí. Nebo pokud by se prezident rozhodl, že nerozpustí sněmovnu ani v případě, že nebude vyslovena důvěra vládě premiéra jmenovaného na návrh předsedy sněmovny. To vše jsou ovšem spekulace o případech, kdy by se nějaký ústavní činitel, politik nebo politická strana rozhodli zcela blokovat nejen ústavní ale i vůbec politický proces v zemi. V takové situaci vám nepomůže sebelepší ústavní pravidlo a ústava může být jakkoli zneužita. Z dějin víme například, že i prezidentské pravomoci, na jejichž základě mohl být Adolf Hitler jmenován kancléřem, měly původně posilovat ústavní a politickou stabilitu výmarské republiky.

* Jak se tomu dá bránit?

Každý zákon včetně ústavy je zneužitelný. Tocqueville se podivoval už před dvěma staletími nad tím, že Spojené státy americké se nestaly despocií, přestože prezident má tak rozsáhlé ústavní pravomoci. Naproti tomu máte v dnešním světě nemálo despotických režimů, i když se podle ústavy má jednat o parlamentní demokracie. Ukazuje se, že ještě důležitější než text ústavy jsou ustálené konvence, obecné principy a kultura vystupování ústavních činitelů, to, čemu se někdy vzletně říká „neviditelná ústava“ a co brání politikům chovat se určitým způsobem, i když jim to zrovna nezakazuje zákon. Namísto právních zákazů potom stačí, že politik má „skrupule“, tj. že rozvažuje, zda jeho chování je správné a vhodné a zda není nemístné.

* Říkáte: nejde o ústavu, ale o konkrétní chování politiků. Jak na tom z tohoto pohledu dnes jsme?

Nejsem vychovatel a nechci morálně hodnotit chování jednotlivých politiků. Je ale patrné, že česká ústavní a politická kultura nadbytkem skrupulí netrpí. To má zpětný vliv na českou ústavnost a občanskou kulturu vůbec.

* Jsou podle vás zapotřebí změny v pravomocích prezidenta?

Ústavní pravomoci plně odpovídají tradiční roli prezidenta a není třeba je měnit. Na aktivistickém prezidentství Václava Klause se jasně ukazuje, že ústava poskytuje prezidentovi poměrně širokou škálu možností, jak zasahovat do všech tří pilířů ústavní moci, tj. do zákonodárného procesu, výkonné moci i soudnictví.

* Neroste nám pomalu prezidentský systém?

Jsme sice svědky jasného vychýlení moci ve státě směrem k prezidentskému úřadu, ale neznamená to, že bychom prožívali nějaký tichý ústavní převrat. Nakonec i všechna prezidentská veta minulá vláda dokázala ve sněmovně přehlasovat. Jakákoli vláda vedená ODS bude tedy kromě jiného stát před problémem, jak zabránit tomu, aby se předseda vlády nestal jen dalším úředníkem prezidentské kanceláře. Ačkoli český prezident nemá na rozdíl od polského možnost konzultovat strategické politické otázky s členy kabinetu, může podle článku 64 ústavy vládu doslova úkolovat tím, že s ní bude projednávat její činnost a vyžadovat pravidelné zprávy o této činnosti. Bude-li prezident nadále tak aktivistický jako dosud, pro vládu se slabým mandátem nebude snadné vládnout.

* Co když vznikne velká koalice? Kde jsou její rizika a výhody?

Taková koalice není nepravděpodobná, navzdory tomu, co jsme od představitelů ODS a ČSSD slyšeli. Dojde-li k ní, bude se opakovat situace z konce 90. let, kdy došlo ke všeobecnému znechucení politikou a růstu podpory KSČM.

* Nebude velká koalice znamenat konec vyšetřování korupce?

To je asi její největší riziko. Kromě všech komplikací spojených s vládnutím obou politických stran zde hrozí, že namísto programově spřízněných koalic budou napříště vznikat zájmové koalice zkorumpovaných politických elit, které si stát pronajmou k soukromým účelům. To byl například důsledek koaliční vlády křesťanských a sociálních demokratů v Rakousku. Takový model nakonec vede jen k posilování extremismu, ať pravicového nebo levicového. Velká koalice by proto měla být jen dočasným řešením, které by zemi přivedlo k předčasným volbám.

* Kdy by podle vás přišla chvíle pro předčasné volby?

V okamžiku, kdy by se ukázalo, že kromě velké koalice neexistuje možnost sestavit většinovou či menšinovou vládu s podporou většiny poslanců. Zbavme se již představy, že předčasné volby jsou projevem „pohrdání hlasy občanů“. Pokud nastane pat, je třeba s pomocí parlamentních voleb rozehrát novou hru, ze které by mohl vzejít politický vítěz schopný sestavit většinovou vládu nebo alespoň menšinovou vládu s většinovou podporou. Q

***

Jiří Přibáň (1967) patří k předním českým právním teoretikům současnosti. Je profesorem právní filozofie a sociologie, zabývá se ústavním právem. V roce 1989 vystudoval Právnickou fakultu UK, kde v následujících letech přednášel. Od roku 2001 pracuje na plný úvazek na britské Cardiff Law School. V češtině vyšly například jeho knihy Sociologie práva (1996), Disidenti práva (2001), Právo a politika konverzace (2001), Jací můžeme být (2004). J. Přibáň je ženatý, po většinu roku žije ve Walesu.
Foto autor| FOTO GÜNTER BARTOŠ


Titulek:               výrok týdne
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Profit



výrok týdne
„Nejsem žádný Corado Cattani. Nehodlám umřít jako policajt. Ale teď odcházet dobrovolně nechci.“

Jan Kubice, ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, odmítá odejít od policie. Extrémní tlak na něj vyvinuli zejména premiér Jiří Paroubek a ministr vnitra František Bublan kvůli tomu, že Kubice předal poslancům zprávu o prorůstání organizovaného zločinu s ČSSD.

Foto autor| foto: ČTK


Titulek:               Nekonečně dlouho
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Euro

Autor:                 JIŘÍ PŠENIČKA ČESTMÍR KLOS


Nekonečně dlouho
Sociálnědemokratický šéf Lesů ČR se snaží stanoviska ODS nebrat na vědomí
FRANTIŠEK KONÍČEK

EURO: Všimli jsme si, že jste před chvílí vedl nějaký rozhovor se zástupci Komerční banky. Můžete prozradit, co bylo předmětem jednání?

KONÍČEK: Ve většině finančních ústavů, kde máme alokovány volné zdroje, teď trochu stoupá nervozita, zajímají se, co bude dál. Nechal jsem totiž udělat v této oblasti určitou inventuru a nyní se bude připravovat zadávací dokumentace k veřejnému výběrovému řízení na asset management. Doposud měly Lesy ČR řadu depozitářů, asi dvanáct, které poskytovaly různé služby. Výkonnost portfolia nebyla špatná, asi šest procent per annum, ale celá ta politika se nedělala systémově, neexistovala žádná strategie. To bych chtěl změnit.

EURO: Co ještě chcete v tomto státním podniku měnit?

KONÍČEK: Kromě řešení akutních problémů, do nichž se Lesy ČR dostaly v důsledku právně napadených výběrových řízení na dodávku lesnických činností, bych se rád zasadil o vypracování střednědobé a dlouhodobé strategie podniku na období minimálně deseti až dvaceti let, která bude platit bez ohledu na to, kdo v managementu momentálně sedí. Považuji za velkou chybu, že takovou strategii Lesy ČR doposud nemají.

EURO: Kde vidíte příčiny vyhrocených vztahů mezi podniky působícími v lesním hospodářství? Jsou na vině jen tendry na pěstební a těžební činnosti, které byly označeny za nezákonné, jelikož neproběhly podle zákona o zadávání veřejných zakázek?

KONÍČEK: Připomenu, že v roce 1992 proběhla transformace a ze socialistického podniku vznikl na jedné straně státní subjekt, který má určité povinnosti spočívající ve správě lesů a péči o těžbu, a na druhé straně se privatizoval lidský a technický personál, zajišťující v lese služby. Nezbývá než hledat rovnováhu, která bude výhodná jak pro stát a Lesy ČR, tak ekonomicky zajímavá pro podnikatelský sektor, aby to dohromady nějak fungovalo. Před třemi lety došlo v této kohabitaci k vážným poruchám a důsledky pociťujeme dodnes.

EURO: Ale jak chcete ten rozkol řešit? Vytvořily se dva podnikatelské bloky stojící proti sobě. Na jedné straně Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH), která od samého počátku trvá na neplatnosti tendrů. Na straně druhé se zformovala skupina firem, jež v těchto soutěžích uspěly, ve Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství při Agrární komoře ČR.

KONÍČEK: Rozkol nikomu nic nepřinese. Neustále se snažím zdůrazňovat, že Lesy ČR uvítají, když proti nim za stolem bude sedět jeden kolektivní partner, který po jakési vnitřní diskusi v podnikatelské sféře bude schopen předkládat určitý průnik akceptovatelných přístupů a řešení. Pro nás není možné nalézat shodu se stem, dvěma či třemi sty soukromými subjekty, jejichž zájmy jsou různorodé. Od malé firmy, která má dva až tři těžební traktory a deset až dvacet brigádníků, až po ty velké, vybavené harvestory a další špičkovou technikou. A proto tlačíme na ČAPLH i na Sdružení podnikatelů, aby si vyjasnily své představy natolik, že budou schopny ten názorový průnik prezentovat.

EURO: Jak se díváte na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který sice tendry označil za nezákonné, ale smlouvy platí dál.

KONÍČEK: Úřad své rozhodnutí opřel o názor, že Lesy ČR jsou veřejným zadavatelem a zakázky mají charakter veřejné zakázky. Usoudil tak na základě několika málo precedenčních kauz v rámci Evropské unie, ovšem nesrovnatelných s tím, oč se jedná v České republice, a také na základě toho, že Lesy ČR ze zákona vykonávají rovněž činnost odborného lesního hospodáře, což je ale asi jen jedna miliontina jejich aktivit. Na to rozhodnutí se dívám s rozpaky, jelikož v minulosti vydal ÚOHS dvě správní rozhodnutí opačného charakteru, ale respektuji je. My jsme sice 5. června podali žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, ale činíme tak jen proto, aby ta situace byla po právní stránce jasná. Z hlediska dalšího fungování budou Lesy ČR vycházet z toho, že se na ně zákon o zadávání veřejných zakázek vztahuje. Je ale třeba říct, že kdyby se vztahoval na všechno, na jakoukoliv aktivitu Lesů, potom to bude znamenat obrovský tlak na management, protože jde řádově o stovky výběrových řízení ročně. Při těch lhůtách, které zákon má, a vzhledem k tomu, že se musíme o lesy starat kontinuálně, máme jen omezenou možnost krizového chování v případech, kdy smluvní partner zbankrotuje, jednostranně poruší smlouvy či bude kalamita, výskyt kůrovce a podobně. My se podle toho zákona chceme a budeme chovat, ale zároveň upozorňujeme, že naši partneři v okolních státech se chovají jako normální podnikatelské entity.

EURO: Připravujete nové tendry. Kdy budou vypsány?

KONÍČEK: Dokončujeme práce na právní dikci předmětu veřejné zakázky. Proběhly první konzultace s ÚOHS, abychom předešli dalším problémům. Předpokládám, že vše může být vyjasněno do poloviny července, a když bude zadávací dokumentace odsouhlasena dozorčí radou, případně zakladatelem, začátkem srpna by mohly být tendry vyhlášeny.

EURO: Zvažujete, že ovládnete Hradeckou lesní a dřevařskou společnost, obchodující se dřevem, v níž už Lesy ČR mají poloviční podíl. Co si od toho slibujete?

KONÍČEK: Otázka stojí tak, zda budou Lesy ČR pokračovat v autonomní obchodní činnosti, nebo ne. Já bych považoval za efektivnější jít cestou zjednodušení a větší profesionalizace obchodu, outsourcingu. Pokud ale obchod mají Lesy dělat samy, myslím si, že to musí být skrze stoprocentní dceřinou společnost. Výkup padesátiprocentního podílu v Hradecké je jednou z možností, druhou vytvoření nového subjektu. Dávám přednost výkupu akcií Hradecké, protože je to velký hráč na trhu ČR, je relativně finančně stabilní, má dobré kontakty v celém lesnickém byznysu, obchod umí, má řadu profesionálů. Je to prostě plnokrevný obchodník, nemusí se nic učit.

EURO: Připravujete i založení společnosti Lesy ČR Servis. Objevují se názory, že tímto chcete jen obcházet zmíněný zákon o zadávání veřejných zakázek.

KONÍČEK: Půjde jen o pojistku pro krizové situace. Jde přesně o to, o čem jsem předtím hovořil. V momentě, kdy vás nějaká firma opustí, nemáme instrument, jak zákonným způsobem okamžitě sehnat náhradníka. Toto je jediná cesta, která nám umožňuje do doby ukončení nového tendru prostřednictvím stoprocentní dcery operovat mimo ten poměrně striktní zákon. Bez této firmy bychom byli podnikatelskou sférou tlačeni ke zdi, protože ona si je vědoma, že nemáme dostatečné kapacity.

EURO: Je pravda, že uvažujte i o založení další firmy, která by spravovala „nelesnický“ majetek?

KONÍČEK: V tuto chvíli to není aktuální. Budu-li řídit Lesy ČR dál, tak v rámci strategie, kterou chci předložit, hodlám skutečně navrhnout, aby se nelesnické činnosti zkoncentrovaly do subjektu, splňujícího vyšší nároky na flexibilitu.

EURO: Vaše budoucnost je ale velmi nejistá. Do funkce jste byl jmenován dva dny po volbách vaším stranickým kolegou, ministrem zemědělství Janem Mládkem, přičemž ODS, vítěz parlamentních voleb, to tvrdě kritizovala a naznačila, že když se jí podaří sestavit vládu, tak post šéfa Lesů ČR bude přeobsazen v rámci nového výběrového řízení.

KONÍČEK: Pokud je člověk manažerem ve státem ovládané firmě, musí počítat s tím, že je kdykoliv odvolatelný. Nicméně v sázce je osud celého podniku. V posledních dvou letech nebyla na úrovni vedení Lesů ČR prosazována nějaká vize, která by vedla lidi k tomu, co mají dělat. Vidím tu absenci soustavné řídicí práce, což může mít neblahé následky na motivaci zaměstnanců. Já se budu snažit podnik řídit, jak nejlépe to bude možné, a přistupuji k tomu tak, jako bych tady měl být nekonečně dlouho. Politické tlaky vnímám, ale zatím mi tolik nevadí, aby mě nějakým způsobem omezovaly ve výkonu práce.

EURO: Ještě k tomu jmenování: V sobotu 3. června dopoledne, v den voleb, jsme od jednoho dobře informovaného zdroje slyšeli, že si to ministr Mládek s vaším jmenováním rozmyslel. Přesto jste hned následující pondělí jmenován byl. Zmíněný zdroj to vysvětlil tak, že v tom hrály určitou roli osobní zájmy volebního manažera ČSSD Jaroslava Tvrdíka, který prý měl na post šéfa Lesů ČR zálusk. Víte o tom něco bližšího?

KONÍČEK: Všechno je jinak. Pokud v tom pan Tvrdík hrál nějakou roli... Já myslím, že je spousta lidí, kteří se cítili být povoláni k tomu, aby se vyjadřovali k tomuto podniku nebo měli nějaké osobní ambice. Upřímně řečeno se tím nijak zvlášť nezabývám.

EURO: Máte nějakou svou vlastní lesnickou vizi?

KONÍČEK: Teď probíhají diskuse k národnímu lesnickému plánu. Lesy ČR se budou každopádně snažit o to, aby lesnická politika byla trvale udržitelná a vedla ke zlepšování stavu lesů. Z hlediska samotné tvrdé lesnické politiky je zejména vedena debata o tom, co to je objem těžby a co to znamená objem těžby z hlediska těžitelných zdrojů. Část zdrojů není těžitelných, část je. My jsme se v průběhu posledních dvou let dostali s objemem přes sedm vytěžených milionů kubíků na letošních 8,4. Plán na příští rok by se mohl pohybovat kolem 8,6 milionu. Nicméně pořád platí závazné ukazatele, které překročeny nebudou. Situace je taková, že současnou těžbou nejsme schopni pokrýt rostoucí poptávku po dřevě. To, že to vytváří určitou tenzi na trhu, je nepochybné. My z toho můžeme mít na jedné straně radost – ceny dřeva jdou nahoru –, na druhé to ale postihuje podniky ve zpracovatelské sféře. Nebude-li nalezeno řešení, obávám se, že to nepovede k žádným pěkným koncům.

EURO: Počítáte s tím, že těžba dál poroste? U nás se sice neustále vykazuje přírůst dřevní hmoty, ale přírůst je v jiných ročnících nežli těch tržních. Statisticky všechno roste, ale jednou by se mohlo stát, že nebude co těžit.

KONÍČEK: Objem těžby nijak razantně neporoste, je to v řádu sta, možná dvou set tisíc kubíků proti roku 2006. Pokud jde o přírůst a těžbu, těžba činí asi 5,8 kubíku na hektar a přírůst bude někde kolem 7,8 kubíku, takže onen pozitivní diferenciál určitě existuje. Já si myslím, že by těžba mohla ještě růst, ale v jiné struktuře než doposud, to s vámi souhlasím.

EURO: Četl jste na internetu onu tolik diskutovanou tajnou správu, kterou vypracoval šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice?

KONÍČEK: Asi vás překvapím, nečetl. Vím o ní jen z tisku.

EURO: Kdybyste ji četl, zjistil byste, že hlavní postava korupční aféry biolíh František Vybíral měl úzkou vazbu na vašeho předchůdce Vladimíra Blahutu.

KONÍČEK: Já přesně nevím, o co jde. To, že byli v nějakém kontaktu, jsem pochopil. To ale nic nedokazuje. Já jsem sporné věci, u kterých jsem usoudil, že bych je řešil jinak, pozastavil. Některé záležitosti řeší policie, která si vyžádala podklady. K tomu se ale vůbec nemohu vyjadřovat, protože to bylo za bývalého vedení.

EURO: Korupčník Vybíral byl v úzkém „obchodním“ kontaktu i s bývalým šéfem kabinetu vicepremiéra Škromacha Janem Hanáčkem. Toho asi ze své dřívější funkce musíte dobře znát.

KONÍČEK: Pochopitelně jsem ho znal. Účastnil se porad vedení ministerstva. Dodnes mám určité pochybnosti, protože jsem v něm viděl všechno ostatní, jen ne podnikatele a lobbistu. Člověku ovšem nikdo do hlavy, do srdce ani do dušičky nevidí.

EURO: Když už mluvíme o biolihu, je možné najít další pojítka směrem k lesnické branži. Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství reprezentuje Miloš Balák z firmy České lesy, která má blízko k Vojtěchu Slówikovi, otci zakladateli biolihového programu. Na pozemcích Českých lesů v Býšově u Temelína měl vyrůst jeden z lihovarů. Někdejší personální ředitel Lesů ČR generál Vladimír Sova je zase členem dozorčí rady firmy Korfil, která staví lihovar v Hustopečích u Brna. Je to náhoda?

KONÍČEK: Záležitosti kolem biolihu jsem nikdy podrobně nesledoval, takže jsem v tom laik. Pro mne je určující, že nevím, kdo měl koho za co vlastně korumpovat, žádné licence vydávány nebyly. Je to podle mě taková pseudolobbistická kampaň, kdy někdo někomu něco nasliboval a chyběl nějaký benefit.

EURO: Z Kubicovy zprávy vyplývá, že v Lesích ČR měl obchodní zájmy i podnikatel Miloš Červenka, známý především kvůli loňskému skandálu v Pozemkovém fondu. Šéfem vaší kanceláře je bývalý předseda výkonného výboru Pozemkového fondu Josef Miškovský, který za čachry s pozemky nese spoluodpovědnost. Vybral jste si ho sám, nebo vám byl někým „přidělen“?

KONÍČEK: Smlouvu jsem s ním podepisoval já, ale je to smlouva jen na dobu určitou, do konce letošního roku. Miškovský byl angažován kvůli jedné jediné záležitosti, která souvisí s jeho znalostmi z Pozemkového fondu. Lesy ČR se chtějí zabývat pěstováním rychle rostoucích dřevin, to znamená problematikou biomasy. K tomu je mimo jiné třeba provést určité převody nezemědělských pozemků z Pozemkového fondu.

EURO: On je ale vedoucím kanceláře, ne odborným referentem.

KONÍČEK: Ano, je vedoucím kanceláře, koordinuje mi program, ale současně má i tuto konkrétní agendu, kterou si hlídám, protože já tomuto projektu přikládám velký význam. Co se týče předešlé práce pana Miškovského, nejsem obhájce ani soudce. Mně vždycky vadí, když jsou lidé kriminalizováni za něco, co je z kategorie fám nebo osobních animozit. Já jsem byl vždy trochu velkorysejší.

***

FRANTIŠEK KONÍČEK (52) Nový generální ředitel státního podniku Lesy České republiky. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika a řízení zahraničního obchodu (1972 až 1977). V letech 1975 až 1977 absolvoval kurz na právnické fakultě, obor mezinárodní právo. V roce 1992 vykonal auditorské zkoušky. V letech 1977 až 1983 pracoval v podniku Intersigma Praha, nejdříve jako referent, později byl ředitelem obchodní skupiny. Dále působil ve Švédsku v pozici ředitele afilace Scansigma AB (1983 až 1987) a od roku 1987 do roku 1990 v SRN (ředitel afilace Sigma). Po změně režimu byl pět let generálním ředitelem a předsedou představenstva Intersigmy Praha, poté jeden rok šéfem představenstva Sigmy Lutín a sedm let jednatelem a ředitelem firmy I. B. C. Praha. Od roku 2003 byl náměstkem ministra práce a sociálních věcí. Loni v červnu se stal poslancem, když nahradil zemřelou poslankyni Jarmilu Boháčkovou. Mandát složil letos v lednu a nastoupil na post náměstka generálního ředitele Lesů ČR. Je členem ČSSD (za minulého režimu byl v KSČ). Ovládá šest světových jazyků – francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu, portugalštinu a švédštinu.

Foto autor| FOTO: Jan Rasch
O autorovi| JIŘÍ PŠENIČKA, ČESTMÍR KLOS, jiri.psenicka@euro.cz), (cestmir.klos@euro.cz)


Titulek:               Kubice žije
Datum vydání:          19.6.2006
Zdroj:                 Týden

Autor:                 Martin Fendrych


Kubice žije
Sloupek

Jednoho to skoro překvapí: Jan Kubice, ředitel vzpurného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), stále ještě sedí na svém místě.
Málokterý občan-nepolitik čelil v posledních letech tak zběsilému ataku premiéra téhle země. Pravda, z poradce Tomáše Pitra Paroubek udělal nepřítele státu. Nedávno ho však přes proklamovanou nebezpečnost odsoudili na pouhých pět let. Ale pořád to je hadr proti Kubicovi. Ten se spikl, ten otočil volby ve prospěch opoziční ODS, ten byl označen dokonce za křivopřísežníka!
Ačkoli není veřejnosti známo, že by na Paroubka a spol. přísahal.
Jeden by měl skoro chuť jásat: To je důkaz, že máme demokracii, že si tady premiér a ministr vnitra nemohou dělat, co se jim zamane. A že se jim mane leccos. František Bublan v televizi o Kubicovi prohlásil: "Kdybych vyjádřil své osobní pocity, tak bych ho odvolal hned, ale nechci dělat takový nestandardní krok." Krok by to byl tedy více než nestandardní, dokonce nelegální. Ředitele ÚOOZ jmenuje a odvolává podle zákona policejní prezident.
Jenže jásot onoho "jednoho" přejde, když si uvědomí, že tu premiér může klidně nadávat a de facto vyhrožovat vysokému policejnímu úředníkovi jen proto, že jde po zločincích, kteří se paktují s politiky. To se rázem ocitneme v polodemokracii nebo parodemokracii...
Metoda Jana Kubice se ujala. Sdělil poslancům, co se podle pátrání jeho detektivů v Česku děje. Inspekce ministra vnitra zase prozrazuje médiím, jak a za co vyšetřuje Kubicovy podřízené, třeba šéfa týmu Pokr, který se snaží rozmotat vraždu Františka Mrázka. Inu: je to stále ještě inspekce Františka Bublana.
Že ale Kubice není tak docela vedle, to jasně potvrdila nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Na základě zprávy ÚOOZ, jejíž část unikla do médií (možná i proto, aby rozdělané věci nemohly být dokončeny), nechala znovu otevřít některé odložené, nedořešené případy. "Ze zprávy jsem těžila a rozhodně se chci vrátit ke třem trestním věcem," řekla žalobkyně. Jednou z nich je sebevražda či vražda ředitele pražské policie Zdeňka Janíčka, který si, než se oběsil, zasadil nožem 29 bodných ran.
Kubice žije, politicko-mafiánské podsvětí ho nedostalo. A díky němu ožívají i k ledu uložené kauzy. Uvidíme, co s tím mužem provede příští vláda. Jestli se bude více bát a nechá ho žít, nebo jestli se ho zbaví.

Foto popis|


Titulek:               Lhář, anebo čestný muž?
Datum vydání:          16.6.2006
Zdroj:                 Mladá fronta DNES

Autor:                 JAN GAZDÍK, JAROSLAV KMENTA

Lhář, anebo čestný muž?
Před lety Janu Kubicemu spiknutí zlikvidovalo špičkového detektiva, podruhé už tomu nechtěl jen přihlížet

Soudě podle toho, co bylo řečeno o řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Janu Kubicem, trpí schizofrenií. Jedni ho považují za čestného muže a neúplatného policistu, druzí naopak za spiklence, lháře a hnusného člověka, který zmanipuloval volby.

Kdo je tedy Jan Kubice, jenž se od roku 1990, kdy nastoupil k policii, dosud novinářům úspěšně vyhýbal? Jedinou výjimku udělal týden před volbami, když předal poslancům bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny rozporuplnou zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, politiky a policie. Do běla tím rozpálil sociální demokraty, podle nichž prohráli s ODS ve volbách jen těsně právě kvůli Kubicemu.
Policista poskytl médiím v doznívající euforii ještě několik lakonických rozhovorů a znovu zmizel z veřejné scény za přísně střeženými zdmi svého útvaru.
Přesto lze o Kubiceho charakteru leccos vyčíst z vyprávění jeho přátel, známých, ale i z detailů, jimiž na sebe upozornil, když ve Sněmovně před poslanci vyrukoval se svou zprávou.
Tak třeba: když Kubice hovořil k poslancům, třásly se mu ruce. Není zjevně zvyklý na fotografy - po celou dobu záblesků fotoaparátů se díval upřeně do papírů anebo jen nesměle pokukoval před sebe. A když pak poslancům představoval své nejbližší spolupracovníky, pozapomněl kvůli obrovskému stresu na jejich plná jména.

Policistovo trauma

Kubice začal emotivně. Hned na úvod uzavřeného jednání se poslanců zeptal, zda jim něco říká jméno Zdeněk Macháček. A když někteří přitakali, pokračoval: „Já už si nechci prožít dalšího Macháčka. Nechci, aby se něco podobného opakovalo.“ A s pohledem na policejního prezidenta Vladislava Husáka dodal: „Už nedovolím, aby se likvidovali mí nejlepší lidé!“
Zdeněk Macháček se jako jeden zKubiceho nejbližších spolupracovníků specializoval na ruskojazyčné mafie. V létě 1999 byl zatčen a obviněn z vydírání. Po téměř tříletých soudních tahanicích padl verdikt: Macháček byl v plné míře zproštěn obžaloby s tím, že se stal obětí policejních intrik. Demoralizovaný a znechucený Macháček policii nakonec opustil. Manželka se s ním rozvedla a nedávno mu dlouhodobý vnitřní stres přivodil infarkt.
„Život pana Macháčka je v troskách,“ říká šéf bezpečnostního výboru Sněmovny Jan Vidím z ODS. Na Kubicem bylo podle něj víc než patrné, jak velkým osobním traumatem pro něj Macháčkův osud je.
O plukovníkovi Kubicem se říká, že byl vždy nadmíru loajálním policistou. Když jeho detektivy, kteří se v rozplétání těch nejodpornějších zločinů pohybují často na hraně zákona, vyšetřovala Inspekce ministra vnitra, vždy sklonil poslušně hlavu a mlčel. A kdysi mlčel i při zatčení kapitána Macháčka.
Pro plukovníka je podle všeho velmi citlivý i fakt, že jeho detektiva nařkl tehdy z vydírání celník. Když tedy nyní celníci opět přišli s tvrzením, že jeho policisté pomáhali za úplatu vazebně stíhanému muži, povolily už Kubicemu nervy. Tytéž detektivy totiž nasadil na objasnění vraždy podnikatele Františka Mrázka či rozsáhlého podvodu s ropnými produkty. Jan Vidím nabízí svůj pohled: „Pan Kubice měl podle mne dojem, že byl vehnán do slepé uličky, z níž nelze uniknout. Dojem, že je opět svědkem komplotu proti jeho nejlepším detektivům a že k tomu už nemůže mlčet.“
Jan Kubice s odstupem několika dnů v rozhovoru pro MF DNES řekl, že s varováním, co se děje, už nemohl čekat. „Musel jsem se zastat svých podřízených. Hrozilo jim vykonstruované stíhání. Za tyto své kluky dávám ruku do ohně. Jsou nevinní. Jsem přesvědčen, že jejich případ bude nakonec odložen. Na tisíc procent,“ vysvětluje důvody, že obešel své nadřízené, policejního prezidenta Vladislava Husáka i ministra vnitra Františka Bublana.

Odkud se vzaly pomluvy?

Kubicemu v očích premiéra Jiřího Paroubka, ministra vnitra Bublana i mnohých policistů přitížila na druhé straně skutečnost, že kromě informací o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy se v jeho dokumentu objevily také údaje, které připomínají ty nejlacinější drby z ulice.
„Většina těch vedlejších poznatků nemá takovou hodnotu, aby se s tím mohlo něco dělat. Jsou to neprověřené balasty,“ soudí například ministr Bublan. Naráží tak zejména na informace policejních agentů, že měl premiér Paroubek pohlavně zneužívat nezletilé děvče. „Některé výroky k premiéru Paroubkovi jsou naprosto o něčem jiném. Člověk si potom říká: proč se to tam vůbec objevilo?“ S třítýdenním odstupem od vypuknutí aféry šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu připouští, že byla chyba napsat do zprávy neprověřené údaje. „S tou dnešní zkušeností bych to tam možná už nedával. Chtěl jsem tím jen doložit, v jakém stadiu je vyšetřování korupční kauzy biolíh a Mrázkovy vraždy.“ (Informace o Paroubkovi našli detektivové při domovních prohlídkách nebo je získali od lidí z podsvětí - pozn. autorů.)
Na svou omluvu Kubice vysvětluje, že ve zprávě, kterou předložil poslancům, je přece jasně napsáno, z čeho ty informace vycházejí. „Ty informace si Mrázek, když ještě žil, koupil za obrovské peníze. Pracujeme v prostředí organizovaného zločinu. To nejsou žádné panenky Barbíny,“ namítá Kubice.
Na krku má už osm trestních oznámení. Mimo jiné i od ministerského předsedy Jiřího Paroubka. Podal ho i exministr vnitra a nynější advokát Tomáš Sokol. Nevadí mu ani tak, že je ve zprávě zmíněn, z míry jej však vyvedl dodatek: „Sokol s Pechanem jsou prý Židé.“
„I když nejsem na rozdíl od mého známého Žid, tak mne pobuřuje ta logika z padesátých let. Když je podle ní zkrátka někdo Žid, tak je automaticky zločinec,“ protestuje advokát Sokol.

Čestný naiva?

Jeden z nejbližších Kubiceho dlouholetých přátel (nechce být jmenován) považuje ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu za jednoho z nejschopnějších, ale současně nejvíce politicky naivních policistů. „Kdyby se poradil, tak mu řeknu, ať s tou zprávou vyrukuje až po volbách. Samozřejmě, že to mohlo ten týden počkat. Honzu ale vůbec nenapadlo, že tu aféru využije ODS. A byla by - upřímně řečeno - padlá na hlavu, pokud by takový naivně naservírovaný předvolební trumf ignorovala.“
I Kubiceho přítel zmiňuje policistovo trauma ze zničeného Zdeňka Macháčka: „Honza měl najednou až zoufalý pocit, že se dostává do stejné situace. Že informace celníků o údajné korupci jeho detektivů odepisuje další jeho lidi. V situaci, kdy se důležité spisy pro vyšetřování závažné kriminality stěhovaly na Inspekci ministra vnitra, prostě najednou nevěděl, kudy dál.“
Tím je prý také vysvětlena neučesanost i určité „balasty“ v Kubiceho zprávě.
Exministr vnitra Tomáš Sokol si naopak myslí, že plukovník Kubice selhal ve všech směrech. Podle něj se choval jako hysterka, která se rozvádí s manželem. „Odepsal se u mne jako policista i člověk. Každý z nás může být někdy z různých důvodů vyšetřován. Ale neznamená to ještě, že je vinen. Kubice ze svých policistů dělá někoho víc, než jsou obyčejní občané. Schází se snad kvůli jejich problémům vláda či svolávají se tiskové konference? A navíc ty strašné pasáže z jeho zprávy: že se někdo někde schází a vedou se přitom řeči!“
Skutečnost, že Kubice obešel ministra vnitra Bublana, je pak podle Sokola už zcela neomluvitelná. A to ani velkým stresem, který by měl jako profesionál zvládnout.

Co bude dál?

Jan Kubice se svým dalším osudem - poté, co před volbami vyhrotil politickou scénu jako málokdo - příliš nezabývá. Ani tím, zda bude donucen, až skandál odezní, svoji funkci opustit.
„Už o tom nebudu mluvit, jsem unavený a nechci dát někomu záminku, aby mě obvinil, že sděluju něco pořád do nepravých uší. Uvidíme, co bude dál,“ vymluvil se před několika dny týdeníku Respekt. Pokrčil rameny, rozloučil se a odjel služební octavií.
Zakladatelka mateřských center Rut Kolínská zná podle Lidových novin celou Kubiceho rodinu již léta. Policistu vnímá jako vyrovnaného medvědovitého člověka venkovského typu s vyvinutým smyslem pro soudržnost rodiny. Tou druhou je pro plukovníka služba u policie, proto možná na vyšetřování inspekce reagoval jako rozzuřená medvědice, když jsou v ohrožení její mláďata.
„Pořád to beru jako jeho úlet, byť musel být pod obrovským tlakem,“ poznamenává k tomu policistův přítel. Kubicemu by snad mohla pomoci středeční slova prezidenta Václava Klause: „Podezření vyslovená ve zprávě veřejnost i mě zásadně zajímají.“

***

* Život v datech

Třiapadesátiletý Jan Kubice je jedním z nejdéle sloužících polistopadových šéfů vrcholných policejních složek.
1990 - jmenován ředitelem Ochranné služby policie, která střeží bezpečnost ústavních činitelů
1994 - šéf útvaru operativní dokumentace kriminální policie
1995 - stal se ředitelem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a je jím dodnes
2000 - tehdejší premiér Miloš Zeman (ČSSD) kritizoval výsledky Kubiceho útvaru a spekulovalo se o jeho odvolání. Za Kubiceho se však postavil tehdejší policejní prezident Jiří Kolář, ministr vnitra i tehdejší prezident Václav Havel.

„Pan Kubice měl podle mne dojem, že byl vehnán do slepé uličky, z níž nelze uniknout.“
Jan Vidím šéf bezpečnostního výboru Sněmovny

Foto popis| SELHAL? Podle některých Jan Kubice selhal ve všech směrech.
Foto autor| FOTO: MAFA - JAN ZÁTORSKÝ

 
 

Portrét